Neexistuje jediná, všeobecně přijatá definice psychoterapie od Světové zdravotnické organizace. To zní překvapivě, ale je to pravda. WHO nevydala žádný oficiální text, který by říkal: „Psychoterapie je…“. Místo toho poskytuje základní filozofii, která všechny formy psychoterapie podporuje - a to je klíč.
Zdraví podle WHO: více než jen absence nemoci
Nejdůležitější vodítko pro pochopení psychoterapie je definice zdraví, kterou WHO přijala 7. dubna 1948: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Tato věta se nezměnila od té doby. Dokonce ji WHO potvrdila v roce 2009 jako stále platnou. To znamená, že zdraví není jen to, že nemáš zápal plic nebo vysoký krevní tlak. Je to schopnost žít plně - cítit, myslet, komunikovat, být součástí společnosti, mít energii na to, co ti dává smysl.
Psychoterapie není lék na nemoc. Je to nástroj, který pomáhá lidem vrátit se k této úplné pohodě. Když někdo trpí úzkostí, depresí nebo vyhořením, nejde jen o „nějakou poruchu“. Jde o to, že jeho životní pohoda je narušená. Psychoterapie se snaží obnovit tu pohodu - ne tím, že odstraní příznak, ale tím, že pomůže člověku znovu najít svou cestu.
Co říkají jiné mezinárodní organizace?
Protože WHO neříká přímo, co je psychoterapie, ostatní organizace se pokoušejí doplnit tuto mezeru. Americká psychiatrická asociace (APA), která vydává DSM - nejznámější manuál pro diagnostiku duševních poruch - definuje psychoterapii jako „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“
Tato definice je praktická. Říká: není to magie. Je to proces. Je to rozhovor. Je to spolupráce. A jejím cílem není jen „zvládnout symptomy“, ale získat hlubší pochopení sebe sama a zlepšit kvalitu života. To je v souladu s WHO - není to jen „odstranění nemoci“, ale obnovení pohody.
Evropská federace psychoterapeutických organizací (EFPP) píše ještě jasněji: psychoterapie je „profesionální proces, ve kterém kvalifikovaný psychoterapeut využívá psychoterapeutického vztahu k pomoci klientovi dosáhnout osobního růstu nebo překonat problémy v myšlení, pocitech nebo chování.“ Zde je klíčové slovo: vztah. Psychoterapie není technika, kterou někdo aplikuje na tebe. Je to společná cesta, kterou vedou dva lidé - terapeut a klient - spolu.
Český pohled: právní rámec a odborná definice
V České republice je psychoterapie nejen teoretický koncept - je to právně upravené povolání. Podle vyhlášky č. 164/2018 Sb. je psychoterapie „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená: pouze ti, kdo absolvovali speciální vzdělávání, mohou legálně používat titul „psychoterapeut“.
Toto vzdělání není lehké. Vyžaduje minimálně tři roky po magisterském titulu v psychologii. Musíš absolvovat 750 hodin teorie, 1 500 hodin klinické praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie. Ano, psychoterapeut musí projít psychoterapií sám. Proč? Protože se nemůžeš naučit pomáhat druhým, pokud jsi nezkusil, jak to je být ten, kdo se otevírá.
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) definuje psychoterapii jako „typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem psychoterapie je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit.“ Ale důležitější je další věta: „Psychoterapie se nedrží žádného pevného schématu. Psychoterapeut nedokáže pacientovy problémy jednoduše vyřešit, ale doprovází jej na jeho vlastní cestě při hledání řešení problému nebo potřebné změny.“
To je podstata. Psychoterapie není návod, jak „správně“ žít. Je to prostor, kde můžeš zkusit, jak žít svým způsobem - bez strachu, bez viny, bez potřeby být „normální“.
Co psychoterapie opravdu dělá - a co ne
Někdo si myslí, že psychoterapie je o tom, jak ti terapeut řekne, co máš dělat. To je nesmysl. Terapeut neřeší tvé problémy za tebe. On ti pomáhá najít vlastní odpovědi. Může tě naučit naslouchat sobě, rozpoznávat vzory, které tě zdržují, nebo prostě být přítomen, když se ti nechce mluvit.
Psychoterapie využívá nejen slova. Může zahrnovat práci s dechem, tělem, hlasem, pohybem, dokonce i tichým seděním. Některé metody se zaměřují na minulost, jiné na současnost, některé na budoucnost. Není jedna správná cesta. Je to jako když hledáš cestu k horám - někdo jde po silnici, někdo po stezce, někdo se vydá do lesa. Cíl je stejný: dostat se nahoru.
Psychoterapeut neříká: „Změň se!“ Říká: „Co tě zdržuje? Co ti brání být tím, kým chceš být?“ A pak tě tam vezme - když jsi připravený.
Etymologie: slovo, které říká víc než jen definice
Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny: „psyché“ znamená původně „motýl“ - ale i „duše“ nebo „životní síla“. A „therapón“ znamená „sluha“ nebo „pomocník“. Takže psychoterapie je „služba duši“. To je hluboké. Nejde o „léčení“ jako o opravě zlomeného předmětu. Jde o podporu životní síly, která je uvnitř tebe. Terapeut není lékař, který dává lék. Je to průvodce, který ti pomáhá najít svůj vlastní hlas.
Prof. Jiří Růžička, český psychoterapeut, to řekl jednoduše: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ Když jsi zablokovaný úzkostí, když tě depresivní nálada drží v posteli, když tě vyhoření znehybňuje - jsi nevolný. Psychoterapie ti pomáhá získat svobodu zpět. Svobodu cítit, svobodu mluvit, svobodu žít.
Proč není jednoduchá definice dobrá?
Někteří odborníci kritizují definice, které psychoterapii označují jako „léčbu psychologickými prostředky“. Proč? Protože „psychologické prostředky“ je nejasné. Co to je? Rozhovor? Cvičení? Příběh? Pláč? Ticho? To všechno je psychoterapie. A není to „léčba“ v klasickém smyslu. Je to proces, který se odehrává mezi dvěma lidmi - a nemůžeš ho změřit v miligramech nebo výsledcích laboratorních testů.
Nejlepší definice, kterou jsem našel, pochází od autora na psychoterapie-psycholog.eu: „Rozhovor terapeuta s klientem, vedený za účelem dosažení jeho či jejich maximální možné duševní pohody a vyrovnanosti za dané životní situace a k podpoře jeho či jejich schopnosti svoji životní situaci ovlivňovat.“
Toto je jasná, lidská definice. Neobsahuje žádné technické žargon. Neříká, jak to dělat. Říká, proč to dělat. A to je všechno, co potřebuješ vědět.
Závěr: Psychoterapie není o metodách - je o lidech
WHO neposkytuje definici psychoterapie, protože ji nemusí. Stačí, že definuje, co je zdraví. A psychoterapie je jen jedním z mnoha způsobů, jak se k tomuto zdraví dostat. Neexistuje jedna správná metoda. Neexistuje jedna správná cesta. Existují lidé, kteří potřebují být slyšení. A existují terapeuti, kteří se naučili naslouchat.
Psychoterapie není o tom, jak „vyřešit“ problém. Je o tom, jak se naučit žít s ním - nebo ho přeměnit. Je o tom, jak se znovu spojit se sebou samým. A to je všechno, co potřebuješ vědět, když hledáš odpověď na otázku: „Co je psychoterapie?“
Má WHO oficiální definici psychoterapie?
Ne, Světová zdravotnická organizace (WHO) nemá oficiální definici psychoterapie. Místo toho poskytuje základní rámec pro pochopení zdraví jako „úplné tělesné, duševní a sociální pohody“. Tato definice je základem pro všechny formy psychoterapie, ale samotná psychoterapie je definována na národní úrovni nebo jinými organizacemi, jako je Americká psychiatrická asociace.
Co je klíčové v psychoterapii podle českého práva?
V České republice je psychoterapie legálně definována jako „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. Pouze ti, kdo absolvují minimálně tříleté specializační vzdělání (750 hodin teorie, 1 500 hodin praxe, 250 hodin vlastní psychoterapie), mohou používat titul „psychoterapeut“. Tento titul je veřejnoprávně vyhrazený a nejde o obecný termín.
Je psychoterapie jen rozhovor?
Ano, ale ne jen běžný rozhovor. Psychoterapie je cílený, strukturovaný a profesionálně vedený proces, který využívá verbální i neverbální techniky - od naslouchání a rekapitulace přes práci s dechem a tělem až po konkrétní cvičení podle vybrané metody. Je to rozhovor s účelem - změna, růst a obnova duševní pohody.
Proč psychoterapeut musí projít vlastní psychoterapií?
Protože nemůžeš vést druhého, pokud jsi nezkusil být ten, kdo se otevírá. Vlastní psychoterapie pomáhá terapeutovi poznat své vlastní zábrany, emocionální reakce a způsoby, jakými se může „zaměstnat“ v terapeutickém vztahu. Je to otázka profesionální integrity - a základ pro schopnost skutečně naslouchat.
Může psychoterapie pomoci i lidem bez diagnózy?
Ano, výrazně. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnostikovanými poruchami. Mnoho lidí chodí kvůli vyhoření, pocitu prázdnoty, problémům ve vztazích, ztrátě smyslu nebo těžkým životním změnám. Cílem není „vyléčit nemoc“, ale obnovit pohodu, jasnější sebepojetí a schopnost žít v souladu se sebou samým.