Herní terapie: Jak hra pomáhá dětem překonávat strach a emocionální potíže

Co když se vaše dítě nechce vyjádřit, ale stále se něco děje? Když má noční můry, bolejí ho bříško bez příčiny, nebo se před každou prohlídkou u lékaře chytí za ruce a nechce pustit? Herní terapie není jen hraní s panenkami. Je to vážný, vědecky podložený způsob, jak dětem pomoci zpracovat to, co nemohou říct slovy.

Proč hra je pro děti vážná záležitost

Dospělí často považují hru za zábavu. Pro dítě je to jeho jazyk. Od dvou a půl let do dvanácti let je hra nejpřirozenější cesta, jak poznávat svět, zpracovávat zážitky a vyjadřovat pocity. Když dítě hraje s panenkou, která má operaci, nebo když kreslí černé kruhy na papíře, nehrává. Vypráví příběh svého vnitřního světa.

Nejde o to, aby dítě „něco naučilo“. Jde o to, aby mohlo to, co ho děsí nebo bolestí, převést do hry. A tam, v bezpečném prostředí, ho může zkoumat, měnit, překonávat. Terapeut neříká: „Neboj se.“ Terapeut se připojí. Přijme panenku, která pláče, a řekne: „Tak jo, tohle je těžké. Co bysme s ní mohli udělat?“

Co se děje v herničce?

Terapeutická hernička není hračkářský obchod. Je to pečlivě vybavený prostor, kde každá hračka má svůj účel. Jsou tam:

• Hračky z reálného života - lůžko, stetoskop, lékárnička, kuchyňské potřeby
• Pomůcky na vyjádření agresivity - pěstní pěšky, houbičky, plastelína
• Tvořivé materiály - barvičky, papír, hlína, písek
• Symbolické předměty - panenky, zvířátka, vojáčci, domy

Proč? Protože dítě nemusí mluvit. Může dát panence operaci, vykreslit strach jako černý oblak, nebo zničit plastelínový domčík a pak ho znovu postavit. Každá akce je komunikací. Každá hra je pokusem o pochopení.

V nemocnici se často používá vlastní lůžko dítěte - tam, kde se cítí bezpečně. Tam, kde má své věci. Tam, kde se může připravit na zákrok, aniž by musel vstát z postele. Mnohdy se přehrává zákrok po jeho provedení - dítě si hraje, jak se lékař dívá do uška, jak dává injekci, jak ho drží. A když to zopakuje, už ho nebojí. Už to neříká: „To se mi stalo.“ Říká: „To jsem já udělal.“

Komu pomáhá herní terapie?

Není to jen pro děti s „vážnými“ problémy. Herní terapie je efektivní u dětí, které:

• Trpí úzkostí - před školou, před lékařem, před novým prostředím
• Mají psychogenní bolesti - hlavy, bříška, zády bez fyzické příčiny
• Trpí enurézou nebo enkoprézou - močení nebo stolice v noci, když už by měly být „vysvobozeny“
• Mají tiku - nekontrolované pohyby nebo zvuky
• Neumí vyjádřit emoce - jsou ztuhlé, zavřené, nebo naopak agresivní
• Procházejí traumatem - rozvod rodičů, smrt blízkého, nemoc, hospitalizace

A to je důležité: u dětí je tělo a duše propojené jinak než u dospělých. Když se něco špatně cítí, neřekne: „Mám strach.“ Řekne: „Bolejí mě bříško.“ Herní terapie překládá ten „bříškový“ příběh zpět do emocí - a pak ho může změnit.

Co je nedirektivní terapie hrou?

To je nejčastější přístup v Česku. Neříká se dítěti: „Teď si zahrajeme, že jsi v nemocnici.“ Neříká se: „Představ si, že jsi lékař.“

Terapeut se jen připojí. Poskytne bezpečný prostor. A pak pozoruje. Co dítě vybírá? Co hraje? Co opakuje? Co nechává stranou?

Když dítě stále zničí domčík, terapeut neříká: „Nech to.“ Řekne: „Tohle domčík se moc rozbil.“ A nechá to tam. Až se dítě rozhodne, že ho znovu postaví - pak je to jeho rozhodnutí. Ne terapeuta. A právě v tom je síla: dítě získává kontrolu. A to, co dřív působilo jako bezmoc - se mění na sílu.

Kdo je herní terapeut?

Není to žádný hráč. Je to odborník - obvykle dětský klinický psycholog s dalším výcvikem. V Česku to jsou lidé jako Gražina Kokešová Kleinová, která pracuje s dětmi už více než deset let. Terapeut musí umět:

• Vstoupit do dětského světa - ne přesvědčovat, ne vysvětlovat, ale přijmout
• Respektovat dětský temp - někdy se dítě hraje 45 minut jen s kuličkou
• Být ochoten se vyjádřit - někdy se terapeut připojí k hře, někdy se jen usadí a řekne: „To je těžké.“
• Rozlišit hru od terapie - když dítě hraje, není to jen „hrátky“. Je to zpracování.

Je to jako pozorovatel, který ví, že každý pohyb má význam. Každá panenka má svou historii. Každý výkřik je výzvou - ne bojovou, ale o pomoc.

Co se děje v Česku?

V roce 2024 se v Česku nachází přes 15 terapeutických center, která nabízejí herní terapii. Nejvíc jich je v Praze, Brně a Ostravě. V nemocnicích se používá stále častěji - hlavně před operacemi, při dlouhodobé hospitalizaci nebo po traumatu.

A výsledky se počítají. Projekt Ministerstva zdravotnictví, který probíhá od ledna 2023, ukazuje, že 78 % dětí, které absolvovalo alespoň 8 sezení herní terapie před operací, mělo výrazně nižší úzkost při opakovaných zákrocích. To není náhoda. To je věda.

Od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. Je to první krok k tomu, aby se tato metoda stala běžnou součástí péče - ne jen „zvláštní“ službou pro některé.

Co očekávat - cena, délka, čekání

Standardní sezení trvá 45 až 60 minut. Doporučuje se minimálně 12 sezení, aby se efekt udržel. Cena se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč za sezení, podle místa a zkušenosti terapeuta.

Čekací doba se liší. V některých centrech je čekání 2-3 měsíce. V nemocnicích se často přistupuje rychleji - pokud je dítě hospitalizované, terapeut přijde do pokoje.

Pro rodiče je důležité: nečekat „okamžitých změn“. Herní terapie není „lék na zápal“. Je to proces. Někdy se dítě chová hůře na začátku - protože se začíná cítit bezpečně. A to je dobré. To znamená, že se může vyjádřit.

Kritika a otázky

Někteří odborníci, jako prof. MUDr. Jan Škoda z 1. LF UK, upozorňují: není dostatek velkých vědeckých studií, které by dokázaly efektivitu herní terapie standardními metodami. Je to obtížné - jak změřit „počet smíchu“ nebo „hloubku příběhu“?

Ale praktici říkají jinak. PhDr. Kleinová popisuje více než 200 dětí, které po herní terapii přestaly mít bolesti bříška, přestaly se noční močení, přestaly se strachovat z lékaře. Klinická zkušenost je silná. A teď, díky projektu Ministerstva zdravotnictví, se začíná měřit i kvantitativně.

Největší kritika? „To není terapie, to je jen hraní.“ Ale právě to je síla. Dítě neví, že se léčí. Ono jen hraje. A v tom hraní se mění.

Co dělat, pokud si myslíte, že vaše dítě potřebuje herní terapii?

1. Zamyslete se: Může vaše dítě vyjádřit, co ho trápí? Nebo se to projevuje tělem? Bolesti, spánek, strach, odstup?

2. Požádejte o doporučení: U lékaře, pediatra nebo školního psychologa. V některých nemocnicích je herní terapie přímo na oddělení.

3. Vyhledejte terapeutické centrum: Většina center má webové stránky. Zkontrolujte, zda terapeut má vzdělání v oblasti dětské psychologie a specifický výcvik v herní terapii.

4. Pojďte na první setkání: Některá centra nabízejí bezplatnou konzultaci. Tam se dozvíte, jak by to vypadalo pro vaše dítě.

5. Nezatěžujte dítě: Nespouštějte: „Tak tohle ti pomůže.“ Neříkejte: „Budeš to muset zvládnout.“ Jde o to, aby dítě mělo prostor. A vy - aby jste měli klid. Nejste vinaři. Jste rodiče. A někdy stačí jen sedět vedle a říct: „To je těžké. Jsem tady.“