Chodíte na psychoterapii a nevíte, jestli byste měli chodit týdně, jednou za 14 dní nebo jen měsíčně? Mnoho lidí si toto otázku klade, když začínají nebo se snaží najít správný rytmus. Odpověď není jednoduchá, ale existují jasné směrnice, které vám pomohou rozhodnout.
Proč vůbec záleží na frekvenci?
Psychoterapie není jako návštěva u lékaře, kde vám dá předpis a už je to za vás. Je to proces, který potřebuje čas, spojitost a důvěru. Když se setkáváte příliš vzácně, váš mozek nemá čas zpracovat to, co jste v sezení zjistili. Příliš časté sezení může být příliš náročné. Ale týdně? Jednou za 14 dní? To je ten rozdíl, který může znamenat, zda se vám bude dařit změnit něco hlubokého, nebo jen zůstanete na povrchu.
Podle odborníků z Psychoterapeutického centra v Pardubicích a terapeutů z celé České republiky je týdenní frekvence nejúčinnější. Proč? Protože vaše emocionální zkušenosti, vzpomínky, staré vzorce - ty všechny se neztrácejí po dvou týdnech. Když se setkáváte každý týden, terapeut vás může sledovat, jak se věci mění, jak reagujete na nové pocity, jak se vaše chování mění v praxi. Je to jako učit se jízdy na kole: když se vydáte na kolo jen jednou za dva týdny, nezískáte stabilitu. Když jezdíte každý den, naučíte se to rychleji a pevněji.
Co když nemůžete chodit týdně?
Není žádný trest, že nemůžete chodit každý týden. Mnoho lidí má práci, rodinu, finanční omezení. A proto je jednou za 14 dní nejčastější alternativa. Většina odborníků, včetně MUDr. Radima Martiníka, považuje tuto frekvenci za přijatelnou, ale s výhradou. Říkají: „Jednou za 14 dní je už na samém okraji účinnosti.“
Co to znamená v praxi? Pokud chodíte jen každé dva týdny, může se stát, že mezi sezeními ztratíte spojení s tím, co jste zjistili. Některé pocity, které jste v sezení prožili, se mohou ztratit ve šumu každodenního života. Nezvládnete je tak dobře. A to znamená, že terapie se může zpomalit. Neznamená to, že je zbytečná - ale že bude delší a vy budete potřebovat víc sezení, než kdybyste chodili týdně.
Někteří terapeuti začínají právě s frekvencí jednou za 14 dní, zejména pokud klient není v akutním krizi. Pak se frekvence postupně zvyšuje, pokud se ukáže, že potřebujete více podpory. Nebo naopak - když se vám daří, frekvence klesá.
Měsíčně - je to vůbec terapie?
Chodit jednou za měsíc? To už není aktivní terapie. Alespoň podle mnoha českých odborníků, jako je Miroslava Tvrdíková, která říká: „Menší frekvence - jednou za tři týdny nebo měsíčně - už nemá významný terapeutický efekt. Jsou to spíše podpůrné sezení.“
Co je rozdíl mezi terapií a podporou? Terapie vás vede k hlubokému pochopení sebe sama, k rozpoznání vzorců, které vás omezují. Podpora vám dá pocit, že někdo slyší, že jste neosamělí. To je důležité - ale neznamená to změnu. Pokud chodíte jen měsíčně, pravděpodobně nebudete pracovat na tom, proč se vám něco stále opakuje. Budete jen mluvit o tom, jak se vám teď daří.
Je to v pořádku - pokud jste v stabilní fázi, kdy už víte, co se děje, a potřebujete jen kontrolu. Ale pokud chcete opravdu změnit něco hlubokého - úzkost, závislost, vztahové problémy - měsíční sezení vám to nezvládne.
Jak se frekvence mění během terapie?
Terapie není statická. Je to cesta. A jako každá cesta má různé etapy.
Na začátku, kdy jste v krizi, kdy se cítíte ztraceně nebo přetížení, je nejlepší chodit týdně. V této fázi potřebujete bezpečí, stabilní prostor, kde můžete všechno vyslovit. Terapeutka v Holinách popisuje, že na začátku se setkávají s klienty týdně nebo jednou za 14 dní - podle toho, jak silný je jejich stav.
Poté, co začnete poznávat své vzorce, cítit se lépe, začnou se sezení prodlužovat. Gabriela Nečasová popisuje, že se často přechází z jednou za 14 dní na jednou za tři týdny, pak jednou za měsíc. To není značka, že „už jste vyléčení“. Je to značka, že jste získali nástroje. Teď je důležité, abyste je používali ve svém životě - a terapeut vás pouze sleduje, zda to funguje.
Když se blížíte ke konci terapie, můžete mít sezení jen jednou za dva měsíce. Ale i to je plánované. Ne náhodné. A vždy se to projednává spolu s terapeutem. Někdo potřebuje i po roce ještě jednou za měsíc - jen aby si udržel stabilitu. To je v pořádku. Neexistuje jedna správná cesta pro všechny.
Co když máte akutní krizi?
Když se ocitnete v nouzi - například po smrti blízkého, po rozvodu, po útoku nebo v hluboké deprese - potřebujete jiný přístup. Pak se sezení mohou zvýšit na dvakrát týdně. Někdy i třikrát. To není normální, ale je to potřeba.
Psychoterapeutická centra v Pardubicích i jinde uvádějí, že pro akutní krize se často používají několik sezení během týdne. Cílem není „vyřešit“ problém, ale zastavit rozpad. Zabránit sebevraždě, zadržet paniku, způsobit, abyste neztratili kontakt s realitou.
Po stabilizaci se frekvence opět snižuje. Ale v této fázi je důležité, aby terapeut věděl, že jste byli v krizi. Protože to může ovlivnit, jak budete pracovat na hlubších věcech později.
Kdo rozhoduje o frekvenci?
Ne terapeut. Ne klient. Ale společně.
Terapeut vám dá doporučení - založené na zkušenostech, vědeckých poznatcích a vašem stavu. Ale vy máte právo říct: „Týdně to pro mě nejde.“ Nebo: „Myslím, že bych potřeboval více.“
Miroslava Tvrdíková říká: „Klienti určují tempa a směr terapie.“ To je klíčové. Terapie není něco, co vám někdo „dělá“. Je to spolupráce. Pokud se vám týdenní sezení zdá příliš náročné, můžete se domluvit na jiné frekvenci. Ale udělejte to s vědomím, že to může prodloužit celý proces.
Nezapomeňte: každých šest měsíců je dobré se zeptat: „Jedu tam, kam chci?“ Pokud se cítíte, že se nic nemění - měňte frekvenci. Nebo metodu. Nebo terapeuta. To je v pořádku.
Co se stane, když sezení přerušíte?
Když přerušíte terapii na několik měsíců - nebo více - může se stát, že se všechno vrátí. Ne protože jste „selhali“. Ale protože lidské vzorce jsou silné. Bez pravidelného prostoru, kde se s nimi pracuje, se opět vrací.
Je to jako sport. Když přestanete cvičit, ztrácíte sílu. Když přestanete chodit na terapii, ztrácíte jasnost. A to je normální. Neznamená to, že jste „neúspěšní“. Znamená to, že jste člověk.
Nejde o to, aby jste „dokončili“ terapii. Jde o to, abyste se naučili sám sebe sledovat. A když se cítíte, že potřebujete pomoc - můžete se vrátit. Bez stydu. Bez výčitek.
Co dělat, když si nemůžete dovolit týdenní terapii?
Finanční omezení jsou reálné. V Česku je psychoterapie většinou soukromá. Neexistuje žádný systém, který by pokryl každý týdenní sezení.
Ale existují alternativy. Některé centra nabízejí snížené tarify pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem. Některé terapeuty mají „pracovní sezení“ - kratší, levnější, ale stále kvalitní. Některé neziskovky poskytují terapii zdarma nebo za symbolickou částku.
Pokud nemůžete chodit týdně, zvolte jednou za 14 dní. A využijte mezi sezeními: pište deník. Zkoumejte, co vás trápí. Přemýšlejte o tom, co jste se naučili. Terapie nekončí, když odejdete z místnosti. Je to proces, který pokračuje v každém vašem kroku.
Když se cítíte, že to nefunguje
Někdy se stane, že chodíte týdně, ale necítíte žádný pokrok. To neznamená, že terapie nefunguje. Znamená to, že je potřeba změnit přístup. Možná potřebujete jiného terapeuta. Možná jiný přístup - například kognitivně-behaviorální namísto psychodynamického. Možná potřebujete více sezení, než jste si původně mysleli.
Nikdy nezavírejte terapii jen proto, že se vám nezdá, že se děje něco velkého. Někdy je změna malá: „Dnes jsem nezlobil na partnera.“ „Dnes jsem si nevzal tabletky.“ „Dnes jsem se nevyhýbal telefonnímu hovoru.“ To je pokrok. A ten se pozná jen, když se sezení dějí pravidelně.