Nevíte, kolik času vás terapie vezme? Možná se bojíte, že budete sedět u terapeuta roky, nebo naopak doufáte, že po jednom sezení všechno bude v pořádku. Realita je jednodušší, než si myslíte. Terapie není předem daný termín, ale cesta, kterou určujete spolu s terapeutem. Někdo se cítí lépe už po pěti sezeních, jiný potřebuje rok. A oba jsou v pořádku.
Co ovlivňuje délku terapie?
Není jedno, jestli přicházíte kvůli nespavosti po rozvodu, nebo kvůli hlubokému pocitu, že nikdy nejste dostatečně dobrý. Délka terapie závisí na třech věcech: typu problému, terapeutickém přístupu a vaší účasti.
Pokud máte konkrétní, omezený problém - třeba strach z jízd v tramvaji nebo nespavost po ztrátě práce - může stačit 8 až 12 sezení. Tento typ terapie se často označuje jako krátkodobá. Je cílená, strukturovaná a zaměřená na konkrétní změny ve vašem chování nebo myšlenkách.
Pokud ale cítíte, že se vám život celým způsobem „nedaří“, že máte pocit prázdnosti, neustálého napětí nebo opakující se špatné vztahy, potřebujete hlubší práci. Tam, kde se problémy týkají vaší identity, dětství nebo způsobu, jakým si vytváříte vztahy, trvá terapie déle. Obvykle 6 až 24 měsíců. A to není znamení selhání. Je to znamení, že pracujete s hlubokými vzory, které se tvořily roky.
Kolik sezení skutečně potřebujete?
Podle dat z Kliniky psychoterapie v Praze je statistika jasná: po 10 sezeních se výrazně zlepší asi třetina lidí. Po 20 sezeních je to už polovina. A po 55 sezeních se tři čtvrtiny klientů cítí výrazně lépe. To neznamená, že všichni musí jít 55krát. Znamená to, že změna není okamžitá - je postupná.
Někteří lidé přijdou na první sezení s nadějí, že „to všechno vyřešíme“. Pak se cítí zklamáni, když po třech týdnech necítí žádný přesah. Ale právě v této fázi se často děje nejdůležitější práce: začínáte vidět, jaké vzorce vás ovládají. A to je bolestivé. Mnozí lidé se po několika sezeních cítí hůř - ne proto, že terapie nefunguje, ale protože se dotýkáte věcí, které jste dlouho utlačovali.
Naopak někdo přijde, řekne svůj příběh a cítí úlevu. Prostě poprvé někdo vyslechl, co říká, bez soudění. To je důležité. Ale úleva není změna. Změna přijde, když začnete dělat jinak - když se rozhodnete říct „ne“, když byste dřív řekli „ano“, nebo když přestanete hledat potvrzení, že jste „dostatečně dobrý“.
Kognitivně behaviorální terapie: rychlá cesta k úpravě
Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejčastěji používaný přístup pro konkrétní problémy. Je to jako oprava zlomeného kola na kole - neřeší celý vůz, ale přesně to, co nefunguje. KBT je strukturovaná, má jasný plán a často trvá 12 až 20 sezení. Pokud máte fobii, úzkost, návykové chování nebo opakující se negativní myšlenky, KBT může přinést výsledky za 3 až 6 měsíců.
Pracuje se na tom, jak vaše myšlenky ovlivňují vaše pocity a chování. Třeba: „Když mi někdo neodpoví, znamená to, že ho nezajímám.“ KBT vás naučí otázky, které zpochybňují tuto myšlenku: „A co když je jen zaneprázdněný?“ Nebo „Jak často se stává, že lidé neodpovídají, ale nejsou proti tobě?“
Tento přístup je ideální pro ty, kteří chtějí rychlejší výsledky a mají jasný cíl. Ale není pro všechny. Pokud se cítíte ztracený, nevíte, kdo jste, nebo máte pocit, že se nikdy nezvládáte, KBT vám může připadat „plochá“. Potřebujete něco, co se zaměřuje na vztah, ne jen na myšlenky.
Dlouhodobá terapie: když potřebujete pochopení, ne řešení
Rogeriánská terapie, psychodynamická terapie nebo personální terapie neřeší problémy jako „chyby“, které se mají opravit. Tyto přístupy věří, že změna přijde, když se vám někdo opravdu poslouchá. Když se necítíte hodnocený, když máte prostor říct všechno - i to, co se vám zdá „špatné“ nebo „neuvěřitelné“.
Tady se nepracuje s plánem na 12 sezení. Pracuje se s vztahem. A ten se buduje pomalu. Může trvat měsíce, než se cítíte dostatečně bezpečně, abyste řekli: „Mám strach, že jsem vždycky opouštěn.“ A až potom začne změna.
Takto se terapie liší od „řešení problémů“. Tady se vytváří nový vnitřní hlas: „Jsem v pořádku, i když se cítím zraněný.“ Tento hlas se nevytváří za pár týdnů. Vzniká postupně, v sezeních, kdy se vám někdo neodvrací, když říkáte něco, co se vám stydíte říct jinam.
Frekvence a pravidelnost: proč každý týden?
Terapie není návštěva u zubního lékaře, kde se to řeší za hodinu a pak si to necháte na pár měsíců. Pokud se setkáváte jen jednou za měsíc, vaše mysl se vrátí ke starým vzorům. Většina terapeutů doporučuje jednou týdně. Pokud to není možné, alespoň jednou za 14 dní.
Proč? Protože mezi sezeními se vaše mozek snaží zpracovat, co jste zjistili. Když přijdeš za týden, máš příležitost říct: „To, co jsem se naučil v pondělí, jsem v úterý zkusil - a selhal.“ A terapeut ti pomůže pochopit, proč. Pokud přijdeš za měsíc, už si možná nevzpomeneš, co jsi cítil, a všechno se ztrácí.
Někdo si myslí, že „když mám dost času, můžu přijít jen jednou za týden“. Ale to je jako říct: „Mám problém s běháním, tak budu trénovat jen jednou za měsíc.“ Změna vyžaduje pravidelnost. Ne nutně častost, ale spojitost.
Je terapie „navždy“?
Ne. To je největší mýtus. Terapie není životní závazek. Někdo jde 3 měsíce, vyřeší svůj problém a končí. Někdo jde 2 roky a pak přestane, protože se naučil, jak se sám udržet. A někdo se vrací po pěti letech, když se mu znovu něco rozbije. A to je v pořádku.
Terapeut by měl pracovat s tebou na realistických cílech. „Chci přestat být závislý na potvrzení od ostatních.“ „Chci se cítit klidněji, když mě někdo kritizuje.“ „Chci mít jasnější vztah s rodiči.“ Když máš cíl, můžeš měřit pokrok. A když ho dosáhneš, terapie končí.
Neexistuje „perfektní“ délka. Existuje „dostatečná“ délka. A ta je jiná pro každého. Pokud se ti terapie zdá příliš dlouhá, řekni to terapeutovi. Pokud se ti zdá příliš krátká, řekni to taky. Terapie je spolupráce. Ne jenom služba, kterou ti někdo dodává.
Co dělat, když se cítíš hůř?
Je normální, že se ti po několika sezeních zhorší. Někdy to znamená, že se dotýkáš starých ran, které jsi dlouho ignoroval. Třeba: „Vždycky jsem byl ten, kdo musel být silný.“ A teď, když se to začne říkat nahlas, cítíš se zraněný. To není selhání. To je pokrok.
Nezastavuj se kvůli tomu. Neuprchni. Řekni terapeutovi: „Cítím se teď hůř než na začátku.“ A on ti pomůže pochopit, proč. To je přesně to, co terapie dělá - převádí bolest na pochopení.
Co když to nejde?
Někdy terapie prostě nevychází. Ne proto, že jsi „slabý“, ale protože terapeut není ten správný. Nebo přístup neodpovídá tomu, co potřebuješ. Máš právo změnit terapeuta. Nejsi povinen zůstat u někoho, kdo ti nevěří, nebo ti nechává pocit, že „to všechno je v tvé hlavě“.
První sezení je test. Nejen pro tebe, ale i pro něj. Pokud se cítíš, že ti nevěří, nebo se ti snaží „vyřešit“ problém, místo aby ti pomohl ho pochopit - hledej jiného. Terapie není o tom, aby ti někdo řekl, co máš dělat. Je o tom, aby ti někdo pomohl najít vlastní odpověď.
Závěr: nejde o čas, ale o směr
Neptávej se: „Kdy to skončí?“ Ptávej se: „Cítím se teď trochu jinak než před třemi týdny?“ Pokud ano - pak terapie funguje. I když nevíš, kam to vede. I když to trvá déle, než jsi očekával.
Terapie není rychlá lékárna. Je to místo, kde se naučíš znovu žít - sám se sebou. A to trvá tolik času, kolik potřebuješ. Ne víc. Ne méně. Jen tolik, kolik je potřeba.
Jak dlouho trvá terapie pro úzkost?
Pro úzkost, která se týká konkrétních situací - třeba veřejných vystoupení nebo jízdy v dopravě - může stačit 12 až 20 sezení, obvykle během 3 až 6 měsíců. Kognitivně behaviorální terapie je nejúčinnější pro tento typ problému. Pokud je úzkost hlubší a spojená s obecným pocitem nejistoty nebo sebeviny, může trvat i 6 až 12 měsíců.
Může terapie trvat jen pár týdnů?
Ano. Pokud máš konkrétní, omezený problém - třeba problém s komunikací po rozvodu nebo strach z konkrétního typu lidí - můžeš cítit výraznou úlevu již po 4 až 8 sezeních. Krátkodobá terapie je navržená právě pro takové případy. Není to „méně“, je to jiný přístup.
Proč se někdo po prvním sezení cítí hůř?
Protože terapie otevírá věci, které jste dlouho potlačovali. Když poprvé řeknete nahlas: „Mám strach, že jsem nevážený“, nebo „Cítím se vždycky zraděný“, může to být bolestivé. To není znamení, že terapie nefunguje. Je to znamení, že se dotýkáte pravdy - a pravda má většinou hlas.
Je možné, že terapie nepomůže?
Možné je, ale není to běžné. Pokud se cítíte, že terapie nepomáhá, zkuste si položit otázku: „Je terapeut ten správný?“ Nebo „Je přístup vhodný pro mě?“ Někdy stačí změnit terapeuta nebo přístup. Někdy se potřebujete naučit nejprve důvěřovat - a to trvá déle. Terapie není vždycky úspěšná, ale její neúspěch je většinou otázkou nevhodného vztahu, ne vaší „nedostatečnosti“.
Můžu terapii ukončit, když se cítím lépe?
Ano, a to je dokonce doporučeno. Pokud jste dosáhli svého cíle - třeba jste přestali být v půlce dne závislí na alkoholu nebo přestali sebeobviňovat za všechno - můžete terapii ukončit. Někteří terapeuti navrhují několik „ukončovacích“ sezení, aby se ujistili, že změna je stabilní. Ale neexistuje povinnost „dokončit“ terapii, pokud jste již tam, kam jste chtěli.