Volání 112 v psychické krizi není jen otázka, kdy je to vhodné - je to otázka života a smrti. Ale zároveň je to i otázka, kdy je to potřebné. Mnoho lidí volá 112, když jejich blízký má panickou ataku, nebo když se cítí úplně zničený. A pak přijede sanitka, policie, celý systém se rozjede - a výsledek? Lékař řekne: „To bylo zbytečné. Měli jste volat na 116 123.“
A naopak - někdo, kdo drží v ruce balíček léků, kdo už nechce žít, kdo má hlasy v hlavě a neví, co dělat - ten volá 112 a zachrání si život. Proč? Protože v tu chvíli byla přítomna okamžitá hrozba smrti. A to je ten rozdíl.
Co je vlastně psychická krize?
Psychická krize není jen smutek, stres nebo nespavost. Je to stav, kdy člověk přestává být schopen řešit situaci vlastními silami. Je to, kdy myšlenky se stávají neovladatelnými, kdy tělo přestává reagovat, kdy se strach mění v úplnou bezmoc. Podle odborníků je to extrémní psychická zátěž, která ohrožuje život nebo zdraví.
Není to „mám špatný den“. Je to „už to nevydržím“. A když se to přemění v akci - když začneš sebepoškozovat, když máš plán, jak zemřít, když jsi v psychóze a nevíš, kdo jsi - tehdy už není čas čekat na příští týden. Tehdy potřebuješ okamžitou pomoc.
Kdy opravdu volat 112?
Tísňová linka 112 není poradna. Není to telefonní terapie. Je to poslední záchranný kabel, který spojuje člověka s hasiči, policií a zdravotnickou záchrannou službou - všechny najednou.
Volat 112 v psychické krizi má smysl pouze v těchto případech:
- Osoba má konkrétní plán na sebevraždu a má k dispozici prostředky (léky, zbraně, výška, voda…)
- Osoba se aktivně poškozuje - řeže, sebere, hází se z výšky, pije nebezpečné směsi
- Osoba je v psychotickém epizodu s násilným chováním - hrozí sobě nebo druhým
- Došlo k závažnému fyzickému selhání kvůli psychické krizi - např. nejídlo více než 5 dní, extrémní dehydratace, ztráta vědomí
Tyto situace vyžadují okamžitý zásah. Ne proto, že je to „špatné chování“. Ale protože život je v přímé nebezpečí. A 112 je jediné číslo, které aktivuje všechny složky záchranného systému najednou - sanitku, policii, hasiče - pokud je to třeba.
Kdy volat 116 123 nebo jinou specializovanou linku?
Ve většině případů psychické krize ne potřebuješ sanitku. Potřebuješ někoho, kdo ti vyslechne, kdo ti řekne: „To je těžké. Nejsi sám.“ Kdo ti pomůže najít klid, kdo ti pomůže zastavit spirálu myšlenek - a pak ti řekne, kam jít dál.
Tu pomoc poskytuje Linka první psychické pomoci 116 123. Je to zdarma, anonymně, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nejsou tam lékaři. Nejsou tam policisté. Jsou tam psychologové a poradci, kteří mají trénink na práci s krizemi.
Používají protokol SEDL:
- S - Stanovení bezpečnosti: „Jsi teď v bezpečí?“
- E - Empatie: „To zní strašně. Děkuju, že jsi to řekl.“
- D - Detaily: „Co se právě děje? Co ti to dělá?“
- L - Linkování: „Chceš, abych ti pomohl najít poradnu?“
V roce 2022 zpracovala tato linka přes 58 000 hovorů. Z nich bylo 68 % stabilizováno bez nutnosti přepravy do nemocnice. To znamená: 40 000 lidí dostalo pomoc, aniž by muselo být zatíženo zdravotnickým systémem.
Existují i jiné linky podle potřeby:
- 116 111 - Linka bezpečí dětí a mládeže
- 159 540 - DONA linka pro oběti domácího násilí
- 222 201 222 - Poradenská linka K-centra pro závislosti
- 116 126 - Linka pro seniory
Problém? Více než 60 % lidí v Česku nezná tato čísla. A proto volají 112 - i když by jim mohla pomoci jiná linka. To zatěžuje systém. A zbytečně vyčerpává zdroje, které by mohly být potřebné někomu, kdo opravdu žije v okamžitém nebezpečí.
Jak probíhá volání 112?
Když voláš 112, operátor nezačne hned radit. Začne tě dotazovat - klidně, ale přesně.
První otázka: „Kde jste?“ - ne „kde bydlíte“, ale „kde jste teď?“ - na ulici? v bytě? v autě? v nemocnici? Důležité je přesně popsat místo. Pokud neznáš adresu, popiš to: „Za čerpací stanicí, u bílého domu s červenou střechou.“
Druhá otázka: „Co se děje?“ - ne „co se stalo?“ ale „co se právě děje?“ - je osoba v bezvědomí? řeže si? volá na pomoc? křičí? neodpovídá?
Třetí otázka: „Je někdo jiný s vámi?“ - kdo je přítomen? Může pomoci? Je to hrozba? Je to podpora?
Operátoři jsou od roku 2021 povinni absolvovat 40hodinový kurz „Práce s psychickou krizí“. Učí se rozpoznávat panic attack od psychózy, rozumět emocionálnímu výbuchu, používat aktivní naslouchání. Když řekneš: „Chci zemřít“, neřeknou ti: „To není dobré.“ Řeknou: „Rozumím, že to pro tebe zní nemožné. Můžeš mi říct, co se právě děje?“
Průměrná doba reakce na 112 je 6,3 sekundy. V Česku je to jedna z nejrychlejších tísňových linek v EU.
Co se stane po volání?
Pokud je ohrožení života potvrzeno, 112 aktivuje záchrannou službu. Přijede sanitka. Pokud je násilí nebo nebezpečí pro druhé, přijede i policie. Hasiči přijedou, pokud je třeba záchrana z výšky nebo uzavřeného prostoru.
Osoba je přepravena do nemocnice, kde ji lékaři vyšetří - nejen tělesně, ale i psychicky. Většinou je převedena na psychiatrické oddělení. Tam se začne řešit dlouhodobá péče.
Nejde o trest. Nejde o to, že jsi „šílený“. Jde o to, že jsi v okamžiku, kdy tě tělo i mysl přestaly chránit. A systém má za úkol tě vrátit zpět.
Co dělat, když někdo jiný je v krizi?
Když vidíš, že někdo blízký - přítel, rodič, dítě - klesá, neříkej: „Zvedni se.“ Neříkej: „To je jen fáze.“ Neříkej: „Zavolej na 112, když to bude špatně.“
Řekni: „Jsem tady.“
Nejprve se ujisti, že je bezpečný. Pokud má léky, odstraň je. Pokud má nůž, odstraň ho. Pokud je v autě, nech ho tam, ale zůstaň s ním. Nech ho mluvit. Neřeš, co je pravda a co ne. Jen poslouchej.
Pak mu řekni: „Můžu ti pomoci zavolat někoho, kdo to umí?“
A pokud je hrozba reálná - zavolej 112. Nečekat. Neřešit, jestli je to „přehnané“. Když nejsi jistý, zavolej. Lepší být příliš opatrný, než příliš klidný.
Proč to vůbec funguje?
Psychická krize není o tom, že člověk „nemá sílu“. Je to o tom, že jeho mozek přestal fungovat jako ochranný systém. Když je člověk v krizi, neřeší, jak se dostat do nemocnice. Neřeší, kdo mu pomůže. Jde jen o to, aby přežil další minutu.
Linka 116 123 je jako první pomoc - jako obvaz na ránu. 112 je jako operace. Jedna je pro bolest, druhá pro záchranu života.
Většina lidí, kteří přežili sebevražednou krizi, říká jedno: „Když jsem volal 112, nevěděl jsem, že to bude fungovat. Ale když přijeli, věděl jsem: už nejsem sám.“
Co se děje v Česku dnes?
Česká republika je mezi nejhoršími zeměmi v EU, když jde o integraci psychické pomoci do tísňových služeb. Pouze 1,2 % rozpočtu HZS je věnováno školení operátorů pro psychické krize - průměr v EU je 3,8 %. To znamená, že i když operátoři dělají skvělou práci, nemají dostatek zdrojů.
Ale něco se mění. Ministerstvo vnitra v březnu 2023 oznámilo pilotní projekt „Psychická krize bez strachu“ v Praze a Brně. Cílem je, aby k případu psychické krize přijížděla sanitka nejen s lékařem, ale i s psychologem - jako v Kanadě. A to by byl skutečný posun.
Projekt „Vědět kdy volat“ od Ministerstva zdravotnictví zvýšil znalost čísla 116 123 mezi mladými lidmi o 27 %. To je krok vpřed. Ale ještě daleko od toho, aby každý věděl, kdy volat co.
Když nevíš, co dělat - zavolej 112
Největší chyba je nechat to být. Neříkat to nikomu. Nevolat. Čekat. Myslet: „Možná to projde.“
Ne. To neprojde. A ty nejsi slabý, že to potřebuješ říct. Jsi silný, že jsi to řekl.
Když nevíš, jestli je to dostatečně špatné - zavolej 112. Operátor ti řekne, co dělat. Neosudí tě. Nezavře ti dveře. Pomůže ti.
A pokud nejsi ty, kdo je v krizi - ale někdo, koho miluješ - nečekat. Neříkej: „Zítra to zvládne.“ Zavolej 112. Necháš ho naživu. A to je víc než pomoc. To je zázrak.