Antisociální porucha: Co to je, jak se projevuje a jak pomoci
Antisociální porucha je porucha osobnosti, trvalý vzor chování, který zanedbává práva a pocity druhých a často porušuje společenská pravidla. Also known as sociopatie, it se projevuje nezájmem o empatii, lháním, impulzivitou a často i porušováním zákona. Tento stav není otázka vůle – je to hluboká porucha, která ovlivňuje, jak člověk vnímá svět a vztahy.
Často se mylí s prostým zlým chováním, ale antisociální porucha je něco jiného. Lidé s touto poruchou nezažívají víně nebo smutek z toho, že někomu ublíží. Můžou být charmanti, přesvědčiví, dokonce úspěšní – ale jejich vztahy jsou výlučně využívající. Nejde o to, že nevědí, co je správné – prostě jim to nevadí. V rodině to znamená manipulaci, v práci podvody, ve vztazích zneužívání. A co dělat, když je to váš partner, rodič nebo kolega? Nebo když se to vám začne zdát na vás?
Terapie antisociální poruchy není snadná – ale není nemožná. Práce s chováním, specifické strategie, které zaměřují pozornost na příčiny a důsledky konkrétních jednání, nejen na pocity, může pomoci. Kognitivně-behaviorální přístupy, rodičovský trénink v případě dětí, nebo terapie zaměřená na nácvik empatie – to jsou nástroje, které se používají. Nejde o to, aby se člověk „změnil na svatého“ – ale aby naučil rozpoznávat důsledky svého jednání a volit jinak. A když to nejde samotnému člověku, pomůže terapie pro rodinu nebo partnera, kteří žijí s tímto chováním každý den.
Co najdete níže, je soubor článků, které se týkají přesně těchto témata: jak funguje psychoterapie u poruch osobnosti, jak se liší terapie pro dospělé a děti, kdy je třeba zapojit farmakoterapii a jak vůbec začít, když se cítíte ztracený v tom, co dělá někdo, kdo se zdá být „bez srdce“. Nejde o to, aby se někdo „vyléčil“ za týden – ale o to, aby se vztahy změnily, aby se vznikly hranice a aby se našla cesta, jak žít s tím, co je, aniž byste se ztratili sami.
