Narcistická porucha osobnosti: Co to je, jak se projevuje a jak pomáhat
Co je narcistická porucha osobnosti, stálý vzorec chování, kdy člověk potřebuje neustálé uznání a má obtíže s empatií. Also known as narcisistická osobnostní porucha, it je nejen o hrdosti – je to ochrana před hlubokým pocitem neschopnosti a úzkosti. Lidé s touto poruchou nejsou jen „sebevědomí“ – často se chovají tak, aby vyhnuli tomu, co skutečně cítí: úzkost, hanbu, nevlastní hodnotu. Tento vzorec se často vyvíjí z dětského traumatu, kdy se dítě naučilo, že hodnota závisí na tom, jak se jeví ostatním, ne na tom, kdo je.
Základním prvkem je traumata, emocionální zranění z dětství, které způsobilo vývoj narušeného sebepojetí. Není to o tom, že by někdo byl „příliš vychovaný“ nebo „nadutý“. Je to o tom, že někdo nikdy nezažil, že je v pořádku jen tak, jak je. Výsledkem je potřeba kontroly, zneužívání druhých, nebo způsob, jakým se vyhýbá vztahům, které by mohly odhalit jeho slabost. To vše se projevuje v vztahových potížích, opakujících se vzorcích, kdy člověk zneužívá, ovládá nebo opouští partnera, když už neplní jeho potřeby. Příběhy lidí s touto poruchou často obsahují cykly: nejprve ideálnizace, pak devalvace, nakonec opuštění – ne proto, že jsou zlí, ale protože neumí být blízko bez strachu.
Psychoterapie není o tom, aby někoho „napravila“. Je o tom, aby se člověk naučil vidět, co skutečně cítí, a najít způsob, jak být v kontaktu s ostatními bez toho, aby se musel chránit před bolestí. Terapeutický přístup musí být jemný – příliš rychlá kritika nebo výzvy k empatii mohou jen posílit obranné mechanismy. Místo toho se pracuje na bezpečí, na tom, kdy je člověk opravdu „v pořádku“ i bez uznání, a jak se může vztahovat k druhým bez potřeby kontroly.
V této sbírce najdete články, které vysvětlují, jak trauma ovlivňuje vznik poruch osobnosti, jak se v terapii vytvářejí bezpečné hranice, a jak se měří skutečný pokrok u lidí, kteří se snaží překonat hluboké vzorce chování. Nejde o to, jak se někdo chová – jde o to, proč se chová tak, jak se chová. A o tom, jak se dá pomoci, aniž by se někdo musel cítit odsouzený.
