Trénink všímavosti u PAS: Jak upravit mindfulness pro autistické klienty

Trénink všímavosti (mindfulness) není pro všechny stejný. Co funguje u osoby bez autismu, může být pro autistického klienta zdrojem stresu, zmatek nebo úplně nepoužitelné. Standardní mindfulness cvičení - s dlouhými pauzami, abstraktními metaforami a důrazem na vnitřní prožívání - často selhávají u lidí s poruchou autistického spektra (PAS). Ale když se tyto techniky pravděpodobně přizpůsobí, mohou stát se silným nástrojem pro klid, sebepoznání a snížení úzkosti.

Proč standardní mindfulness selhává u PAS?

Mindfulness, jak ho původně navrhl Jon Kabat-Zinn, se zaměřuje na „úmyslné věnování pozornosti přítomnému okamžiku bez soudů“. To zní krásně - ale pro mnohé osoby s PAS je to náročné. Problémy začínají hned na začátku. Abstraktní pokyny jako „pocit, jak se dech pohybuje v těle“ nebo „připomeň si, že všechny myšlenky přicházejí a odcházejí“ jsou pro někoho, kdo potřebuje konkrétní, fyzické signály, naprosto nezrozumitelné.

Další překážkou je senzorická hypersenzitivita. Pokud je místnost příliš osvětlená, šumí klimatizace nebo se dotýkáte oděvu z jiného materiálu, tělo reaguje jako by bylo v nebezpečí. Standardní mindfulness se nezajímá o tyto detaily. Ale pro autistického klienta jsou tyto podněty klíčové. Pokud neřešíte senzorické přetížení, mindfulness je jako pokus o klid v bouři.

A pak je tu komunikace. Mnoho lidí s PAS má potíže s verbálními instrukcemi, zvláště pokud jsou dlouhé, nejednoznačné nebo obsahují metafory. „Dejte si myšlenky jako listy na řece“ - pro někoho to zní jako záhadná pohádka. Potřebují jasný, konkrétní, vizuální návod.

Co se mění v adaptovaném mindfulness?

Přizpůsobený mindfulness pro PAS není jen „mindfulness s jednoduššími slovy“. Je to jiný přístup - s jinými cíli, jinými nástroji a jiným tempem. Základní úpravy se týkají čtyř oblastí: senzorického prostředí, komunikace, délky a struktury.

Senzorické prostředí je první krok. Před každým cvičením je důležité zjistit, co klientovi vadí. Někdo potřebuje sluchové blokátory, jiný si drží hmatovou kouli, třetí potřebuje tmavou místnost. Místo abstraktního „najděte klid“ se ptáte: „Co právě teď vidíte?“ - a ukazujete na tři konkrétní předměty v místnosti. Neříkáte „dech je jako vlna“, ale ukazujete na pohyb hrudníku nebo používáte vizuální kartu s obrázkem dechu.

Komunikace je přímočará a konkrétní. Místo „přijmi své pocity“ se ptáte: „Cítíš teď něco na ruce?“ - a nabízíte možnosti: „Je to teplé? Chladné? Tlak? Hladké? Drsné?“ To umožňuje klientovi odpovídat bez nutnosti složitých emocí popisovat.

Délka cvičení je krátká. Místo 20 minut sedění se začíná s 3-5 minutami. A to nejen proto, že pozornostní spaní je kratší. Ale protože každá minuta je pro klienta s PAS intenzivní. Je lepší dělat pět krátkých cvičení denně než jedno dlouhé, které vyvolá stres.

Struktura je pevná. Každé cvičení má stejný začátek, stejný průběh a stejný konec. Klient ví, co ho čeká. To snižuje úzkost. Někdy se používají vizuální plány - například obrázek, který ukazuje: 1) sednout, 2) vzít kouli, 3) dýchat, 4) ukázat na obrázek klidu.

Které techniky fungují nejlépe?

Některé techniky se ukázaly jako velmi účinné. Jedna z nich je technika 5-4-3-2-1. Místo abstraktního pozorování se klient ptá: „Co právě teď vidím?“ - a hledá pět věcí. Pak: „Co právě cítím?“ - čtyři dotyky. „Co slyším?“ - tři zvuky. „Co čichám?“ - dva pachy. A nakonec: „Co jím?“ - jeden okus. Toto cvičení je konkrétní, strukturované a využívá smysly. Mnoho rodičů hlásí, že po několika týdnech se panické záchvaty snížily o 70 %.

Další účinná metoda je pohybový mindfulness. Místo sedění se cvičí pomalé, opakované pohyby - například pomalu zvedat ruku, dotýkat se ramene, přejít z jedné nohy na druhou. Každý pohyb je spojen s konkrétním cílem: „Dotkni se svého kolena. Cítíš teď tlak?“ Tento přístup využívá tělesného zkušenosti, která je pro mnohé osoby s PAS přirozenější než introspekce.

Vizuální pomůcky jsou zásadní. Obrázkové karty s obrázky dechu, srdce, klidného místa nebo jednoduchých emocí (smích, smutek, strach) pomáhají klientovi pojmenovat, co cítí. Některé centra používají krátká videa - 30 sekund, kde se člověk pomalu dýchá, s textem: „Dech v - Dech ven“.

Co mindfulness pro PAS neřeší?

Je důležité pochopit, že mindfulness pro PAS není náhrada za všechny terapie. Není to ABA terapie. ABA se zaměřuje na změnu chování - například zastavení samopůsobícího chování nebo naučení komunikace. Mindfulness se zaměřuje na přijetí a uklidnění - ne na změnu.

Pokud klient potřebuje naučit se používat komunikační tabuli, mindfulness mu to nepomůže. Pokud potřebuje přestat křičet, když je přetížený, mindfulness mu pomůže zaregistrovat, že se blíží k přetížení - ale ne naučí ho, jak nahradit křik slovy. To je práce pro jinou terapii.

Mindfulness je doplňkový nástroj. Jeho silná stránka je emoční regulace, snížení úzkosti, lepší spánek a zvýšení sebevědomí. Ale neřeší sociální dovednosti, verbální komunikaci nebo učení nových chování.

Kdo může mindfulness pro PAS vyučovat?

Tady je problém. V Česku je pouze 12 % mindfulness lektorů kvalifikovaných pro práci s PAS. Většina z nich má absolvovaný 40hodinový kurz od SEMwell - který se zaměřuje na senzorické potřeby, vizuální komunikaci, strukturu a respekt k jedinečnému světu klienta.

Není dostatek lektorů. A to i přes rostoucí poptávku - každý rok se zvyšuje o 18 %. Většina terapeutů, kteří pracují s PAS, mindfulness vůbec nezařazují do své praxe. Pouze 28 % to dělá - ale to je o 12 % více než v roce 2020. Trend je jasný: lidé začínají chápat, že klid a sebepoznání jsou stejně důležité jako chování.

Je důležité, aby facilitátor nebyl jen „vzdělaný“. Musí respektovat Son-rise principy - připojit se k aktivitám klienta, ne je vynucovat. Pokud klient běhá po místnosti, neříkáte: „Sedni si.“ Ale ptáte se: „Můžeme běhat pomalu a dýchat?“ Pokud se klient hráje s kuličkami, můžete se k němu připojit a říct: „Vidím, že kulička se pohybuje. Co se děje, když ji pustíš?“

Co se děje v Česku v roce 2026?

V roce 2026 je situace výrazně lepší než před pěti lety. Mindfulness se začíná integrovat do školních programů - 15 speciálních škol v Česku jej má jako součást denního režimu. Výzkumníci z Masarykovy univerzity vede dlouhodobou studii, která sleduje vliv mindfulness na emoční regulaci u dětí s PAS v letech 2024-2026.

Největší novinkou je aplikace MindfulPAS, která byla spuštěna v květnu 2024. Vytvořila ji spolupráce SEMwell a Univerzity Karlovy. Aplikace obsahuje cvičení přizpůsobená věku, senzorickému profilu a komunikačním schopnostem. Když klient vybere „mám moc hlasů“, aplikace automaticky vypne zvuky a nabídne pouze vizuální cvičení. Když vybere „chci se pohybovat“, zobrazí pohybovou sekvenci s obrázky.

Podle prognózy Dr. Petra Šťastného z Univerzity Palackého by se do roku 2027 mělo mindfulness stát standardní součástí terapeutických programů v 40 % českých specializovaných center. To je tříkrát více než dnes.

Co dělat, když se to nezdaří?

Není to vždy úspěšné. Některé osoby s PAS trvají, že mindfulness je „nepoužitelné“. A mají pravdu - pokud je to představeno špatně. Pokud klient odmítá cvičení, neznamená to, že mindfulness nefunguje. Znamená to, že se použil špatný přístup.

Začněte pomalu. Nepřinášejte cvičení jako „terapii“. Připojte se k jeho aktivitám. Pokud se hráje s vodou, řekněte: „Vidím, že voda teče. Co se stane, když ji chytíš?“ Pokud se baví o vlasech, řekněte: „Vidím, že tvoje vlasy jsou černé. Co se stane, když se dotkneš?“

Začněte s pohybem, ne sezením. Zkuste pomalé pohyby s konkrétním cílem. Používejte vizuální pomůcky. Udržujte strukturu. Neříkejte „zklidni se“. Říkejte: „Vezmi kouli. Dej ji na stůl. Dotkně se ji. Teď ji zvedni. Dej ji zpět.“

A nezapomeňte: klid není cíl. Přijetí je cíl. Pokud klient dělá své věci a je v klidu - to je úspěch. Ne musí sedět, zavřít oči a dýchat. Stačí, když se necítí v nebezpečí.

Co dělat dál?

Pokud jste rodič, terapeut nebo učitel a chcete začít:

• Zjistěte, jaké senzorické vjemy klient přijímá a jaké vyhýbá.
• Používejte vizuální pomůcky - obrázky, karty, krátká videa.
• Nezačínejte s 20 minutami. Začněte s 3 minutami.
• Neříkejte „přijmi své pocity“. Ptajte se: „Co cítíš teď?“ a nabízejte výběr.
• Připojte se k jeho aktivitám - ne vynucujte své.
• Požádejte o školení od SEMwell nebo Centra Terapie Autismu.

Mindfulness pro PAS není zázrak. Ale je to jeden z mála nástrojů, který může pomoci lidem s autismem najít klid ve svém vlastním světě - bez toho, aby museli být jiní.