Přechod na střední a vysokou školu s ADHD: Terapeutická příprava

Přechod ze základní školy na střední nebo vysokou školu je pro každého teenagera výzvou. Pro dítě s ADHD je to ale jako přesun z klidného domova do bouřlivého města bez mapy. Akademické nároky se zvýší, učitelé se změní, rozvrhy jsou složitější a nikdo už neříká: „Počkej, zkusíme to ještě jednou.“ A právě v této chvíli chybí ta nejdůležitější věc - terapeutická příprava.

Proč je přechod na střední školu pro děti s ADHD tak těžký?

1. Na základní škole má dítě často asistenta, který mu pomáhá s organizací, připomíná úkoly a zvládá emocionální výbuchy.
2. Na střední škole toho už nikdo neřeší. Učitelé mají 30 studentů, nemají čas a často ani nevědí, co ADHD vlastně je.
3. Studenti s ADHD mají problémy s kognitivní flexibilitou - tedy s přepínáním mezi úkoly, plánováním, odložením odměny a kontrolou impulzů.
4. Výsledkem je, že 23 % z nich má průměrnou známku o celý bod nižší než spolužáci bez ADHD, a 42 % se cítí označováno jako „problémoví“.

Nejde jen o „nepozornost“. Jde o to, že mozek nemá dostatečně vyvinuté „řídící centrum“. To znamená, že i když dítě chce učit se, neví, jak začít, jak si rozložit práci, jak se neztratit v záplavě informací. A když to nezvládne, začne si myslet: „Jsem hloupý.“

Co je terapeutická příprava a jak funguje?

Terapeutická příprava není jen „nějaká pomoc“. Je to systémový program, který trvá 8 týdnů a zahrnuje 18 setkání po 90 minutách. Cílem není „vyléčit ADHD“ - to se nedá. Cílem je naučit mozek, jak s ním žít.

Programy kombinují několik přístupů:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - učí dítě, jak si stanovovat malé cíle, jak si připomínat úkoly a jak přemýšlet před tím, než reaguje.
• Činnostní terapie a ergoterapie - pomáhají s organizací prostoru, nářadí, času. Například, jak si připravit batoh na zítra, nebo jak si vytvořit vizuální rozvrh.
• Arteterapie a muzikoterapie - umožňují vyjádřit emoce, které se nedají slovy. Mnoho dětí s ADHD se cítí lépe, když malují nebo hrájí na bicí, než když sedí ve třídě.
• Psychogymnastika a relaxační techniky - učí tělo, jak se uvolnit, když je přetížené. Dítě se učí, že „nemusí být vždy v pohybu“.

Tyto metody nejsou „záchranná pomůcka“. Jsou to nástroje, které dítě získá na celý život. A když je používá pravidelně, výsledky jsou reálné. Student, který měl průměr 3,2, po programu dosáhl 2,1. To není náhoda - je to výsledek naučení, jak řídit vlastní mozek.

Kdo by měl být součástí přípravy?

Nikdo nemůže přípravu udělat sám. Potřebujete tým:

• Speciální pedagog - ten ví, jak přizpůsobit výuku a jak komunikovat se školou.
• Školní psycholog - pomáhá s emocemi, sebedůvěrou, sociálními vztahy.
• Učitelé - musí vědět, co dítě potřebuje. Ale jen 35 % učitelů na základních školách absolvovalo specializovaný kurz pro ADHD.
• Rodiče - nejsou jen pozorovateli. Musí se naučit, jak podporovat, ne kontrolovat. Jak dávat prostor, ale také hranice.
• Samotný student - pokud nechce, nic nefunguje. Proto je klíčové, aby pochopil, že ADHD není jeho „vada“, ale jen jiný způsob, jak funguje jeho mozek.

Největší chyba? Že všechno začne až v 9. třídě. To je příliš pozdě. Nejlepší je začít v 8. ročníku - tedy až o rok dřív. V tu chvíli ještě má dítě podporu základní školy a má čas se připravit.

Co funguje nejlépe - podle studentů a rodičů

Když jste se ptali dětí s ADHD a jejich rodičů, co jim nejvíc pomohlo, odpovědi byly překvapivě jednoduché:

• Individuální přístup učitele - 78 % řeklo: „Když učitel ví, že jsem nehloupý, jen jiný, všechno jde.“
• Krátké přestávky během výuky - 82 % potřebuje 5 minut venku, aby se „přepnulo“.
• Flexibilní termíny odevzdávání úkolů - 65 % nezvládne odevzdat úkol ve stejný den, kdy ho dostane. Potřebuje čas, aby se připravilo.
• Kontinuita mezi školami - 67 % rodičů hlásí, že základní škola neřekla střední, co dítě potřebuje. A střední škola nevěděla, co dělat.

Tyto věci nejsou luxus. Jsou základní potřeby. Když je škola schopná je poskytnout, student se nejen učí lépe - začíná věřit, že je hodný.

Co je špatně v českém systému?

Problém není v dětech. Problém je v systému.

• Pouze 28 % českých škol má specializovaný program pro přechod s ADHD.
• Pouze 17 % škol spolupracuje s terapeutickými centry.
• Pouze 12 státních a soukromých center v celé ČR nabízí tyto programy.
• Roční náklady na soukromý program jsou 15 000-25 000 Kč - pro mnoho rodin nemožné.
• Na celou Česko je jen 127 certifikovaných specializovaných pedagogů pro ADHD.

Největší chyba? Žádný standardizovaný postup. Když dítě přechází ze základní na střední školu, neexistuje žádný „předávací protokol“. Neexistuje žádný formulář, který by řekl: „Tento student potřebuje 10 minut přestávky každou hodinu, výkony v testech mu prodlužujte o 25 %, a neříkejte mu: ‚Proč to neumíš?‘“

Co se mění - a proč je důležité vědět

Není to všechno špatné. V roce 2023 Ministerstvo školství spustilo pilotní projekt „ADHD v přechodu“, který školám dává granty do 50 000 Kč na vytvoření přechodových programů. A od ledna 2024 je kurz pro práci s ADHD povinný součástí celoživotního vzdělávání učitelů základních škol.

Co to znamená? To, že se něco mění. Ne pomalu, ale mění se. Do roku 2025 by měl být projekt rozšířen na všechny kraje. Do roku 2030 se počet programů má zvýšit o 40-50 %.

Je to malý krok. Ale je to krok směrem k tomu, aby dítě s ADHD nebylo „problém“, ale student, který má jiný způsob učení - a který ho může zvládnout, když má správné nástroje.

Jak začít - krok za krokem

Pokud máte dítě s ADHD a blíží se přechod na střední školu, tady je, co dělat:

1. V 8. ročníku základní školy - požádejte o vypracování individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Napište na něj: „Potřebuji přechodový plán na střední školu.“
2. Navštivte terapeutické centrum - hledejte centra spojená s Masarykovou univerzitou, Univerzitou Palackého nebo Českou asociací pro ADHD. Některá nabízejí programy zdarma nebo za 500 Kč.
3. Požádejte o schůzku s ředitelem střední školy - přiveďte IVP, výsledky terapie, doporučení. Řekněte: „Chceme, aby můj syn/ dcera měla šanci. Potřebuje jen trochu podpory.“
4. Požádejte o konkrétní úpravy - kratší termíny, možnost přestávek, písemné pokyny, možnost používat počítač.
5. Učte dítě, jak se bránit - naučte ho říct: „Potřebuji 5 minut.“ Nebo: „Můžete mi to napsat?“

Nechte se vést tím, co funguje - ne tím, co je „normální“. Pokud je dítě potřebuje přestávky, dejte mu je. Pokud potřebuje více času, dejte mu ho. To není „výjimka“. To je spravedlnost.

Co je na konci cesty?

Studenti, kteří prošli terapeutickou přípravou, mají o 35 % nižší riziko, že střední školu nedokončí. To není jen statistika. To znamená, že dítě, které dříve myslelo, že je „hloupé“, se může stát studentem, který se zapsal na vysokou školu, pracuje ve firmě, má přátele, a věří, že je schopný.

ADHD neznamená, že dítě nemůže uspět. Znamená to, že potřebuje jiný způsob, jak se dostat tam, kam chce. A pokud mu ten způsob dáte - nejen v škole, ale i v domě, v terapii, v komunikaci - tak se dostane. Dál. Dál, než všichni očekávali.