Psychoterapie není jedna metoda, která funguje pro všechny. Je to jako lék - co pomůže jednomu, může druhému ublížit. Když se podíváte na dítě, dospělého a seniora, vidíte tři různé světy, tři různé způsoby, jak lidé vnímají svět, jak vyjadřují bolest a jak se léčí. Není divu, že psychoterapie pro děti, dospělé a seniory se liší jako noc od dne.
Psychoterapie pro děti: Hra jako jazyk
Dítě, které má sedm let a nechce jít do školy, neřekne: „Mám úzkost z toho, že mě ostatní neakceptují.“ Ono to prostě neumí říct. Místo toho se chová agresivně, nechává se všemi zanedbávat, nebo se zavře do sebe. A právě tady začíná psychoterapie - ne slovy, ale hrou.
U předškolních dětí (3-6 let) terapeut neřeší problémy přes rozhovor. Používá písek, hračky, kresby, příběhy. Když dítě postaví z písku domčík, kde je jen jedna postavička, a ta se nechává napadat, terapeut to nebere jako náhodnou hru. Je to výraz. Výraz toho, že se dítě cítí osamělé, nebo se bojí, že ho nikdo nevidí. Terapeut neříká: „Co se stalo?“ Ale sleduje, jak se hra vyvíjí, a postupně vytváří bezpečný prostor, kde dítě může vyjádřit to, co nemá slova.
U starších dětí (7-11 let) se přidávají rolové hry a příběhy. Dítě si zahrává roli rodiče, učitele, nebo zvířete. Tím se učí vidět svět z jiného pohledu. A právě to je klíč - ne jen vyčistit emoce, ale naučit se je pochopit. Terapeut většinou pracuje i s rodiči. Ne proto, že by dítě bylo „špatné“, ale protože rodina je jeho svět. Pokud rodiče nechávají dítě vždycky vyhrát, nebo ho vždycky kritizují, změna dítěte bez změny rodiny je jako léčit kašel, aniž byste zahodili kouř.
Podle dat České lékařské komory z roku 2023 je jen 32,7 % psychoterapeutů v Česku specializovaných na děti. To znamená, že čekací doba na první schůzku je často 3-6 měsíců. A když se nakonec dostanete na schůzku, musíte mít souhlas obou rodičů - podle Nejvyššího soudu ČR to způsobuje 18,7 % případů, kdy se terapie zpožďuje nebo zruší.
Psychoterapie pro dospělé: Slova, vzory a odpovědnost
Dospělý klient přijde s jasným dotazem: „Proč se mi to stále opakuje?“ „Proč vždycky končím s někým, kdo mě zneužívá?“ „Proč jsem tak unavený?“
Tady už není potřeba hra. Tady je potřeba slovo. A hluboké slovo. Psychoterapie pro dospělé je o tom, jak rozpoznat vzory - jak myslíte, jak se chováte, jak reagujete na stres, jak se bráníte bolesti. Nejčastější přístup v Česku je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Proč? Protože je strukturovaná, má jasný plán a funguje rychle. Průměrně trvá 22,4 sezení. Většina lidí začne cítit změnu už po 6-8 týdnech.
78,3 % dospělých klientů podle České společnosti pro klinickou psychologii preferuje právě KBT. Ale není to jediná cesta. Někdo potřebuje hledat kořeny v dětství - tady přichází na řadu psychodynamická terapie. Někdo potřebuje prostor, kde se necítí hodnocený - tady funguje humanistická terapie. A někdo potřebuje změnit nejen myšlenky, ale i tělo - tady přichází tělesně orientovaná terapie.
Je tu ale jedna věc, která se často zapomíná: dospělý klient je dospělý. To znamená, že má právo na tajemství. Terapeut nesmí mluvit s rodiči, přáteli, šéfem - pokud není ohrožen život nebo bezpečnost. To je rozdíl oproti dětem. U dospělých je terapeutický vztah největším nástrojem. Když se klient začne důvěřovat, začne mluvit. A když začne mluvit, začne se měnit.
Cena sezení se pohybuje kolem 1 150 Kč, průměrná délka terapie je 6,3 měsíce. A co je největší kritika? Cena. 45,2 % lidí v recenzích na ePacient.cz říká: „Nemůžu si to dovolit.“ A to je problém, který není jen o penězích - je to o tom, že psychoterapie je stále považována za luxus, ne za základní péči o zdraví.
Psychoterapie pro seniory: Připomínky, ztráty a smysl
78letý muž, který ztratil manželku před rokem, přijde do terapie a říká: „Nechci být závislý na lékách.“ A pak se všichni ptají: „Co vás trápí?“ A on odpoví: „Nic.“
To je klasický případ seniorské psychoterapie. Starší lidé neříkají, že mají deprese. Říkají, že mají „bolesti“, „únava“, „nechce se mi dělat nic“. Ale ve skutečnosti trpí 32,7 % seniorů depresemi nebo úzkostí - a jen 12,4 % z nich hledá pomoc. Proč? Protože věří, že to je „přirozené“, že „v tom věku je to normální“.
Terapeut u seniora nezačíná s otázkami o minulosti. Začíná s fotkami. S písničkami. S věcmi, které si pamatují. Reminiscenční terapie - práce s vzpomínkami - je jedním z nejúčinnějších nástrojů. Výzkum Univerzity Karlovy z roku 2021 ukazuje, že 63,8 % seniorů reaguje lépe na rozhovory o minulosti než na klasickou KBT. Když starý pán popisuje, jak se učil jezdit na kole v roce 1958, nebo jak se sestra zamilovala do vojáka, neříká jen o minulosti. Říká: „Jsem stále někdo. Měl jsem život. Měl jsem smysl.“
Tempo je jiné. Sezení jsou méně častá - jednou za 21 dní. Protože tělo nevydrží každý týden. A cena je o něco nižší - 1 050 Kč za sezení. Ale hlavní problém není cena. Je to nedostatek terapeutů. 61,2 % recenzentů na ePacient.cz říká: „Nemůžu najít někoho, kdo rozumí starým lidem.“ A v Česku je jen 8,9 % psychoterapeutů, kteří se specializují na seniory.
Je tu ještě jedna věc: polyfarmacie. Většina seniorů užívá 5-7 léků. Některé z nich mohou způsobovat úzkost, zmatenost, únavu. Terapeut musí spolupracovat s lékařem. Nemůže pracovat v izolaci. To je rozdíl oproti dospělým - u seniorů je terapie částí celkové péče, ne samostatná služba.
Proč se to všechno liší? Věk není jen číslo
Prof. Eva Kantůrková to řekla jasně: „U dětí je terapeut zprostředkovatelem mezi dítětem a jeho prostředím. U dospělých je terapeutický vztah primárním nástrojem. U seniorů je terapeut spojovacím článkem mezi klientem a systémem péče.“
Dítě nemá moc. Dospělý má svobodu, ale i odpovědnost. Senior má zkušenost, ale často ztrácí kontrolu. A každý z nich potřebuje jiný přístup.
Není správné říct: „KBT funguje všude.“ Není správné říct: „Děti potřebují jen hru.“ Není správné říct: „Senioři se nebudou měnit.“
Psychoterapie není o metodě. Je o tom, kdo je před vámi. Je o tom, jaký jazyk mluví. A jestli ho rozumíte.
Co se mění v budoucnu?
Do roku 2030 bude v Česku o 22,3 % více lidí nad 65 let. A zatímco terapeutů pro děti a dospělé je dost, pro seniory je jich málo. Ale něco se děje. Ministerstvo zdravotnictví zahájilo pilotní projekt „Digitální psychoterapie pro seniory“ - testuje se, jestli lze pomoc poskytovat přes tablet, když senior nemůže jezdit. 42,5 % soukromých center už začalo spolupracovat s domovy pro seniory.
Prof. Kantůrková předpovídá, že do roku 2027 bude o 40 % více terapeutů specializovaných na seniory. Ale to nestačí. Dr. Martin Vacek varuje: „Pokud zdravotní pojištění pokryje jen 12 sezení ročně - bez ohledu na věk - budou senioři stále na kraji.“
Psychoterapie není jen o tom, jak se cítíte. Je o tom, kdo jste. A kdo jste, závisí na tom, kolik let máte. A to je důvod, proč je třeba rozumět rozdílům. Ne proto, abychom dělili lidi do skupinek. Ale proto, abychom jim mohli pomoci - skutečně, osobně, přesně.