Mendora: Co to je a jak se projevuje v psychoterapii
Co když někdo, koho znáte, je neustále ve středu pozornosti, neumí slyšet, považuje ostatní za nástroje a nikdy nebere vinu? Tento vzor se v psychoterapii často označuje jako Mendora, neformální termín pro osoby s výraznými rysy narcissistické poruchy osobnosti, které ovlivňují vztahy, empatii a schopnost růstu. Also known as narcistický typ, it popisuje chování, které není o zlomyslnosti, ale o hlubokém strachu z neúplnosti.
Mendora není diagnostická kategorie, ale narcistická porucha osobnosti, diagnostický stav podle DSM-5, který se projevuje jako nepřirozená potřeba obdivu, nedostatek empatie a zneužívání druhých. V terapii se s tím setkáváme často – ne proto, že ti lidé přicházejí sami, ale protože je přivádějí partneři, děti nebo zaměstnavatelé. Terapie není o tom, aby se změnila jejich povaha, ale o tom, aby se zlepšily vztahy kolem nich. Když se někdo naučí rozpoznat, kdy je jeho chování manipulativní nebo zničující, začíná být možná změna. To ale vyžaduje terapeuta, který ví, jak pracovat s odporem, jak nechat klienta přijmout, že jeho způsob fungování mu škodí – a jak neztratit samotný terapeutický vztah.
Co se stane, když Mendora má traumata z dětství? traumaterapie, přístup, který rozpoznává, že narcissistické chování je často obranným mechanismem proti hlubokému pocitu nevhodnosti, může být klíčem. Není to o tom, aby se někdo „vyléčil“ z narcissismu. Je to o tom, aby se někdo naučil mít vztahy bez kontroly, bez potřeby být nejlepší, bez toho, aby se cítil ohrožený každým slovem. A to je právě to, co se děje v mnoha článcích níže – o tom, jak se lidé s poruchami osobnosti vypořádávají s empatií, s vlastními hranicemi, s odmítnutím a s touhou být viděními.
Co najdete tady? Články, které vysvětlují, proč se někdo nechce změnit, jak se terapeut vypořádá s manipulací, jak se děti zrodí v rodinách, kde je Mendora normou, a proč některé metody, jako je kognitivně-behaviorální terapie, selhávají – zatímco jiné, jako psychodynamická nebo trauma-informovaná, začínají fungovat. Nejde o to, aby byli „špatní“. Jde o to, aby se někdo naučil být lidský. A to je právě to, co se tady děje – v každém článku, v každé příběhové analýze, v každé skutečné terapii, která se nezhroutila.
