Psychoterapie autismus: Jak pomáhat dětem i dospělým s autistickým spektrem
Psychoterapie autismus je nejen o tom, jak pomoci někomu, kdo se liší od normy – je o tom, jak autistický spektrum, skupina neurologických rozdílů, které ovlivňují komunikaci, smyslovou integraci a sociální interakci. Also known as PAS, it je přirozená varianta lidského mozku, ne vad. Většina terapií, které se snaží „napravit“ autistické chování, selhávají. Pravá pomoc začíná, když terapeut přestane hledat, co je „špatně“, a začne rozumět, co je pro tento člověka potřeba.
U dětí a dospělých s autismem se často objevují reakce jako meltdown autista, nekontrolovaná emocionální reakce na přetížení smyslových vjemů nebo nečekané změny nebo shutdown autista, stav, kdy člověk přestane reagovat, aby se ochránil před přílišným zatížením. Tyto reakce nejsou chování, které se dá „vychovat“ – jsou neurologické odpovědi na přetížení. Terapie, která to pozná, přestane vytvářet pravidla a začne vytvářet bezpečí. To znamená jasný rámec, předvídatelnost, prostor pro ticho, a hlavně – respekt k tomu, jak autista komunikuje. Někdo potřebuje písemné pokyny, jiný hru, třetí jen tichý prostor. Žádný jediný přístup nevyhovuje všem.
Trénink sociálních dovedností pro autistické osoby není o tom, aby se naučily „normálně“ mluvit. Je o tom, aby se naučily, jak rozpoznat, kdy je někdo upřímný, jak říct „ne“, jak vyjádřit potřebu odpočinku, nebo jak najít lidi, kteří jim nebudou říkat, že „přece jen to nejsou tak těžké“. Programy jako PEERS nebo ESDM fungují, protože nevyžadují, aby se autisté změnili – ale aby se změnilo prostředí, ve kterém se pohybují. A to je klíč. Psychoterapie autismus není o tom, jak se stát normálním. Je o tom, jak se stát sebou – a aby se svět naučil, jak s tím žít.
V této sbírce najdeš praktické návody, jak se chovat, když se objeví shutdown, jak připravit sezení, aby nebylo přetížení, jak pracovat s úzkostí ze změn, a proč některé terapeutické metody autistům škodí místo aby pomáhaly. Všechny články jsou psané terapeuty, kteří pracují s autistickými lidmi každý den – ne teoretiky, ale lidmi, kteří vědí, co znamená sedět v tichém pokoji s někým, kdo se bojí říct, že mu je špatně.
