Desenzitizace – co to je, jak funguje a kdy pomáhá
Začíná to tím, že se při představě výšky, veřejného projevu nebo podobného spouštěče rozbuší srdce a najednou se cítíte pod tlakem. V takové chvíli může pomoci desenzitizace, postupné snižování citlivosti na úzkost‑vyvolávající podněty. Tento přístup je součástí kognitivně‑behaviorální terapie, psychoterapeutického směru zaměřeného na změnu myšlenkových vzorců a chování a často se doplňuje expozicí, postupným vystavováním se strachu v bezpečném prostředí. Desenzitizace zahrnuje systematické zvyšování úrovně vystavení a tím i snížení úzkosti – to je první z našich semantických trojic: desenzitizace → zahrnuje → expozici.
Jak v praxi vypadá expozice? Terapeut vytvoří hierarchii situací, od nejméně stresující po nejvíce ohrožující. Pacient se pak dopředu připraví, například pomocí dechových cvičení, a postupně čelí jednotlivým položkám. Každý úspěšný krok posílí terapeutický vztah, důvěru a podporu mezi klientem a terapeutem, což je druhá trojice: terapeutický vztah → podporuje → úspěšnou desenzitizaci.
U lidí, kteří zažili trauma, silný psychický šok, který může vyvolávat dlouhodobou úzkost a hypervigilanci, se často používá kombinace desenzitizace s metodou EMDR (Eye‑Movement Desensitization and Reprocessing). EMDR pomáhá „přepsat“ traumatické vzpomínky a připravit mozek na expozici. V takovém kontextu se ukazuje, že trauma ovlivňuje úroveň úzkosti, kterou desenzitizace cílí – třetí trojice: trauma → zvyšuje → úroveň úzkosti, kterou se desenzitizace snaží snížit.
Jak vybrat vhodný přístup k desenzitizaci
Neexistuje univerzální šablona, protože každý klient má jiné spouštěče a míru citlivosti. Desenzitizace může probíhat v jedné z několika podob: kratší intenzivní expozice (tzv. „intenzivní trénink“), dlouhodobější postupné sezení nebo kombinace s mindfulness technikami. Mindfulness pomáhá udržet pozornost v přítomném okamžiku a snižovat automatické reakce na úzkost, takže se skvěle doplňuje s expozicí. Když zvolíte správnou rychlost a úroveň podpory, často se podaří dosáhnout trvalé změny během několika měsíců.
V praxi je důležité sledovat několik klíčových ukazatelů: frekvenci a intenzitu úzkostných reakcí, míru pocitu bezpečí během sezení a schopnost převzít kontrolu nad tělesnými symptomy. Terapeut by měl pravidelně hodnotit tyto parametry a upravovat plán podle potřeby. Pokud se objeví nečekané zvýšení úzkosti, může být vhodné dočasně snížit expozici nebo začlenit relaxační techniky, jako je progresivní svalová relaxace.
Na stránce najdete kolekci článků, které rozebírají výběr psychoterapeutických směrů pro úzkost, kombinaci farmakoterapie a psychoterapie, digitální závislost, mindfulness, online skupinovou terapii a další témata související s prací na snižování úzkosti. Každý z nich nabízí praktické tipy, vědecké podklady i konkrétní příklady, takže si můžete vybrat, co vám nejlépe sedne.
