IPT (Interpersonální terapie) pro depresi: Jak vztahy pomáhají zvládnout deprese

Deprese není jen špatný náladový den. Je to vážné onemocnění, které se projevuje nejen smutkem, ale i únavou, bezmocí, ztrátou zájmu o život - a často i pocitem, že to všechno je vaše vina. Ale co kdyby to nebylo vaše chyba? Co kdyby deprese nebyla výsledkem slabosti, ale reakcí na něco, co se děje ve vašich vztazích? To je přesně to, co IPT (interpersonální terapie) tvrdí - a co tisíce lidí v Česku a po celém světě potvrdilo.

Co je IPT a proč to funguje?

Interpersonální terapie, nebo IPT, je strukturovaná, časově omezená metoda, která se zaměřuje na jednu věc: vaše vztahy. Ne na vaše dětství, ne na vaše vnitřní konflikty, ne na to, jak jste „všechno zničili“. Ale na to, co se děje teď - mezi vámi a ostatními. Vznikla v 70. letech 20. století v USA, kdy lékaři Gerald Klerman a Myrna Weissman zjistili, že mnoho lidí s depresí má přesně stejné problémy: ztráta blízké osoby, konflikty s partnerem, změna role (třeba po narození dítěte), nebo prostě neschopnost navázat a udržet vztahy.

IPT není „hledání kořene“ - je to „řešení aktuálního problému“. A to je její síla. Když se vztahy zhoršují, naše nálada klesá. Když se vztahy zlepšují, nálada se zvedá. IPT to ví. A proto se zaměřuje na čtyři konkrétní oblasti:

• Komplikované oplakávání - když někdo zemřel a vy se nemůžete vyrovnat s tím, že už není.
• Roleové spory - když s někým máte stálý konflikt, třeba s partnerem, rodiči nebo šéfem, a oba si představujete jiné pravidla.
• Roleové přechody - když se vaše životní situace změnila: jste přestěhovali, změnili práci, ztratili pracovní místo, stali se rodičem nebo jste ztratili nezávislost.
• Interpersonální nedostatky - když máte pocit, že se nikdy neumíte připojit, že jste „vždycky ten, kdo zůstává sám“.

Terapeut vám nepřipomíná, že jste „měli být silnější“. On vám pomůže zjistit, kde se vztahy zasekly a jak je můžete odstrčit. A to je klíč. IPT není o tom, jak se cítíte - je o tom, co děláte v reálném životě.

Jak IPT vypadá v praxi?

IPT není volná konverzace. Má jasnou strukturu - a to je pro mnohé lidé uklidňující. Běžně trvá 12-16 týdnů, jednou týdně. Dělí se na tři fáze:

1. Počáteční fáze (1-3 sezení): Terapeut se s vámi seznámí, zjistí, jaká je vaše hlavní obtíž, a společně s vámi vytvoří „interpersonální inventář“ - seznam lidí, kteří pro vás dnes nejvíc důležití jsou. Kdo vás podporuje? Kdo vás tlačí? Kdo vás znechutil? To je vaše mapa.
2. Střední fáze (10-12 sezení): Zde se zaměříme na jednu z čtyř uvedených oblastí. Třeba se rozhodnete, že chcete řešit konflikt s partnerem. Terapeut vám pomůže rozumět, co se děje, jaké emoce to vyvolává, a jaké konkrétní kroky můžete udělat. Třeba: „Zkus se zeptat, co si představuje o společném čase - nejen jak to vidíš ty.“ Nebo: „Napiš mu e-mail, který nezačíná vinou, ale otázkou.“
3. Ukončovací fáze (3 sezení): Zkontrolujeme, co se změnilo. Co jste se naučili? Co byste mohli udělat, kdyby se něco opět zhoršilo? Co byste mohli dělat jinak příště? Tady se neukončuje terapie - přesouvá se do vašeho života.

Terapeut není pasivní posluchač. On vás podporuje, navrhuje, připomíná, připravuje cvičení. A důležité: neobviňuje. IPT vás učí: „Deprese není vina. Je to onemocnění, které se projevuje v kontextu vašich vztahů.“ Tohle je silný posel - a pro mnohé je první krok k sebeúctě.

Proč IPT funguje lépe než jiné metody?

Vědecké studie to potvrzují. Metaanalýza z roku 2011, která zahrnovala téměř 4 400 lidí, ukázala, že IPT má stejně dobré výsledky jako kognitivní behaviorální terapie (KBT). To znamená, že je stejně účinná. A co je důležitější: když se IPT kombinuje s léky, je to nejúčinnější způsob, jak zabránit návratu deprese. Studie ukázaly, že pacienti, kteří dostali kombinaci léků + IPT, měli o 63 % nižší riziko relapsu než ti, kteří brali jen léky.

Proč? Protože léky zmírňují příznaky - ale neřeší, proč se deprese vůbec objevila. IPT řeší příčinu: vztahy. A když se vztahy zlepší, mozek začne vyrábět více serotoniny, dopaminy - přirozeně. Ne potřebujete léky na všechno.

V Česku se IPT používá už více než deset let. Dle „Standardů k depresivní poruše“ z roku 2020 je IPT jednou z tří nejodporučenějších metod, vedle KBT a psychodynamické terapie. A většina lidí, kteří IPT dokončí, se cítí lépe - přibližně 60 % z nich dosáhne klinicky významného zlepšení. To je více než u mnoha jiných terapií.

Co říkají lidé, kteří to zkoušeli?

Jedna žena z Brna, která absolvovala IPT po smrti manžela, řekla: „Nikdy jsem nechtěla mluvit o něm. Myslela jsem, že to je slabost. Terapeut mi řekl: ‚Tvoje deprese není tím, že jsi ho zapomněla. Je tím, že jsi ho ztratila a nikdo ti neřekl, jak to dál žít.‘ To bylo první, co mi pomohlo.“

Jeden muž z Ostravy, který měl deprese po změně práce: „Když jsem přišel, myslel jsem, že budu mluvit o tom, jak jsem špatný. Ale místo toho jsem se naučil říct šéfovi: ‚Potřebuji jasnější role.‘ A on mi je dal. Nebylo to žádné kouzlo - ale bylo to praktické. A to jsem nikdy nečekal.“

Naopak, některé osoby s komplexními osobnostními poruchami nebo hlubokými trauma zaznamenaly menší účinek. IPT není „na všechno“. Ale pro mnohé - a to jsou většina lidí s depresí - je to přesně to, co potřebují: jasný, strukturovaný, bez viny přístup k tomu, co je skutečně bolestivé.

Je IPT dostupná v Česku?

Ano, ale není to snadné. V Česku není IPT součástí standardního vzdělávání psychoterapeutů. To znamená, že jen malá část terapeutů ji vůbec zná. Podle dat z roku 2022 pouze 12 % registrovaných psychoterapeutů v Česku uvádí IPT jako svou hlavní metodu. Většina používá integrativní přístupy - tedy kombinuje IPT s KBT nebo jinými metodami.

Ale v některých městech je to možné. V Praze ji nabízí Institut pro klinickou a experimentální medicínu (IKEM). V Brně a Ostravě ji lze najít na některých klinikách. Díky českému překladu manuálu Klermana a Weissmana z roku 2010 je terapeutická praxe v Česku kvalitní - pokud máte terapeuta, který je odborně školený.

Pro terapeuty je potřeba 20-30 hodin speciálního školení. A to není malá výzva. Ale v posledních letech se věci mění. Od roku 2020 probíhá projekt „IPT pro mládež“ na deseti klinikách - a první výsledky ukazují, že u adolescentů snížila IPT HAM-D skóre (míra deprese) o 58 %, zatímco kontrolní skupina jen o 32 %. To je silný důkaz, že IPT funguje i u mladých.

Co dělat, když chcete začít?

Pokud se cítíte unavení, ztracení, jako by všechno kolem vás padalo - a zároveň máte pocit, že to má něco společného s vašimi vztahy - IPT může být pro vás ideální volbou. Zkuste:

• Požádat o konzultaci u psychoterapeuta, který uvádí IPT jako svou metodu (hledejte výraz „interpersonální terapie“ v jeho profilu).
• Připravit si seznam lidí, kteří vás nejvíc ovlivňují - kdo vás podporuje, kdo vás zatěžuje, kdo vás zklamal.
• Nezaměřovat se na to, „jak jsem špatný“, ale na to: „Co se děje mezi námi?“
• Pamatovat si: deprese není vina. Je to signál. A IPT vám pomůže přečíst ten signál.

Nejde o to, abyste „přežili“ deprese. Jde o to, abyste ji pozastavili. A to se dá dělat nejen léky. Můžete to dělat i tím, jak se mění vaše vztahy. A to je právě to, co IPT dokáže.

Deprese není věc, kterou musíte zvládnout sama. Je to věc, kterou můžete zvládnout společně - s terapeutem, s rodinou, s přáteli. IPT vám ukazuje, jak. A to je mocnější než jakýkoli lék.