Hypnoterapie není magie. Není ani spánek, který by vás přeměnil na poslušného robotníka. Je to hluboká, vědecky podložená komunikační metoda, která pracuje s tím, co lidé často nechápou - s jejich nevědomím. A právě tady se rozcházejí cesty dvou přístupů: klasické hypnózy a ericksonovské hypnózy. První říká: „Dej se.“ Druhá se ptá: „Co ti to umožňuje?“
Co je vlastně hypnóza? A proč to není to, co si myslíte
Profesor John Kihlstrom z Kalifornie to definoval přesně: hypnóza je sociální interakce. Nejde o to, aby terapeut něco „vložil“ do vaší hlavy. Jde o to, aby vás vedl k tomu, abyste sami našli cestu, kterou už v sobě měli - jen jste ji neviděli. Klasická hypnóza to dělá přímo. „Zatímco jste zavřený oči, vaše ruka se začne zvedat.“ Ericksonovská hypnóza to dělá nepřímo. „Všimli jste si, jak se někdy vaše ruka sama pohybuje, když si představujete, jak se držíte za záda?“
Stanislav Kratochvíl, nejvýznamnější český hypnoterapeut, to označil jako dočasný stav změněného vědomí. V tomto stavu se vědomí a nevědomí setkají. Nejde o to, aby se vědomí „vyplo“. Jde o to, aby se nevědomí mohlo vyjádřit - bez odporu, bez strachu, bez potřeby být „správným“.
Klasická hypnóza: Když terapeut ví, co je potřeba
Klasická hypnóza je jako řidič, který vás vezme na cestu, kterou už zná. Terapeut vás zavede do hlubokého stavu, vloží přímé sugesce a čeká, že se podle nich změníte. „Váš bolestivý klín se uvolňuje.“ „Vaše úzkost se mění v klid.“ Tento přístup je silný - a to především u fyzických problémů. U bolesti, například chronické bolesti zad, nebo u přípravy na porod. V těchto případech potřebujete rychlou, přesnou změnu. A klasická hypnóza ji poskytuje.
Problém je, že to funguje jen do určité míry. Když se člověk vrátí z hypnózy, může se mu zdát, že „to bylo krásné, ale nic se nezměnilo“. Proč? Protože nevědomí nebylo zapojeno. Nebylo septáno. Nebylo mu umožněno říct: „Tohle mi nevyhovuje.“
Ericksonovská hypnóza: Když terapeut neví, co je potřeba - ale ví, jak se ptát
Milton Erickson byl člověk, který se naučil poslouchat. Nejen slova. Ale pauzy. Pohyb ruky. Změnu dýchání. Věděl, že nevědomí mluví jinak - přes příběhy, metafory, náhodné věty. „Představte si, že jste na lodi, která pluje po řece. Některé vlny jsou klidné, jiné se zvedají. Která z nich vás nejvíce připomíná vaši úzkost?“
Ericksonovská hypnóza neříká: „Změň se.“ Říká: „Co se stane, když to necháte být?“
U klientky, která po autonehodě přišla o dítě a vyvinula sociální fóbiu, terapeut neříkal: „Začni být společenská.“ Otázal se: „Co vám dělalo, když jste byla za fotoaparátem?“ Odpověď: „Byla jsem bezpečná.“ A tak se začalo - ne s tím, co chybělo, ale s tím, co už bylo. Ta schopnost být nenápadná, se stala základem nového chování. Nebylo to „vyhození“ fóbie. Bylo to „připojení“ zdroje, který už existoval.
Ericksonovský přístup nepracuje s příznaky. Pracuje s kontextem. S tím, jak klient žije, jak přemýšlí, jak si vypráví příběh o sobě. A právě v tomto kontextu najde nevědomí cestu k uzdravení.
Práce s traumatem: Když se nevědomí zastaví
U traumatu se nevědomí zastaví. Ne proto, že je zlý. Ale proto, že se bojí. Klasická hypnóza může klienta zasunout do příběhu - a ten příběh může být násilný. „Vrať se tam. Uvolni se.“ Což může znamenat, že klient znovu prožije to, co ho zničilo.
Ericksonovská hypnóza to dělá jinak. „Když si představíte, že jste v místnosti, kde vás nikdo nevidí - co byste tam udělali?“ Tato otázka nevyžaduje přístup k traumatizujícímu vzpomínkám. Ale umožňuje klientovi najít místo, kde se může cítit bezpečně - a z toho místa začít znovu.
Sylvie Navarová to nazývá: „Necháváme klienta, aby si vybral, co je pro něj bezpečné.“ A to je klíč. Když klient zjistí, že má vlastní zdroje, že nezávisí na terapeutovi, že může měnit svůj příběh - začíná uzdravovat se sám.
Co říkají lidé, kteří to zkusili
Na českém fóru r/Psychologie uživatel „PetrHypno“ popsal, jak přes 12 sezení ericksonovské hypnózy překonal claustrofóbii. Terapeut mu vyprávěl příběh o tunelu, kde každá část měla jinou barvu a odměnu. Petr si v hlavě vytvořil cestu, která ho nevedla zpět do zátky, ale dopředu - k tomu, co chtěl. „Nemusel jsem se bát. Musel jsem jít.“
Naopak uživatelka „AnonymniTerapie“ na Facebooku řekla: „Po 8 sezeních klasické hypnózy jsem necítila žádný pokrok. Teprve ericksonovský přístup mi umožnil najít vlastní zdroje.“
Ne všichni jsou šťastní. 32 % negativních recenzí na Therapeuta.cz z roku 2023 se týkalo „příliš direktivního přístupu“ - když terapeut přetížil hranice klienta. A to je přesně to, co ericksonovská hypnóza vyhýbá. Neříká: „Změň se.“ Říká: „Co se stane, když to necháš být?“
Kombinace: Co říká data a co říkají terapeuti
78 % klientů v České republice preferuje kombinovaný přístup. A proč? Protože někdy potřebujete přímou sugesci - a někdy potřebujete příběh.
Když klient trpí bolestí zad, začne se klasickou hypnózou: „Vaše svaly se uvolňují. Pocit bolesti se mění v teplo.“ Poté se přejde na ericksonovský přístup: „Vzpomeňte si na den, kdy jste se cítili nejvíce klidní. Co jste tehdy cítili?“
Práce s traumatem se stává stále častější. Konference v Úpravci v březnu 2024 ukázaly, že 73 % terapeutů kombinuje ericksonovskou hypnózu s EMDR. To je významné. EMDR pracuje s pohybem očí, hypnóza pracuje s příběhem. Společně vytvářejí cestu, kterou mozek už zná - ale nevědomí nevědělo, jak ji použít.
Od září 2025 bude Univerzita Karlova nabízet certifikační program „Klinická hypnóza a práce s traumatem“. To je důkaz, že se to už nejedná o „alternativní metodu“. Jde o součást moderní terapie.
Co potřebujete vědět, pokud to chcete zkusit
Veřejnost si myslí, že k hypnóze stačí „nějaký kurz“. Ale to není pravda. Český zákon vyžaduje minimálně 3 roky zkušeností v psychologii nebo medicíně a 150 hodin akreditovaného kurzu. Kvalifikovaný terapeut zná rozdíl mezi „příběhem“ a „manipulací“.
Průměrně trvá 6 měsíců, než terapeut dosáhne zkušenosti s prací s traumatem. A to je důvod, proč některé „hypnózy“ selhávají. Není to technika. Je to umění - a umění se naučí časem, ne přes YouTube.
Nejefektivnější stav pro práci s traumatem je lehký nebo středně hluboký hypnóza. Ne „hluboký spánek“. Protože když jste příliš v hlubokém stavu, nevědomí se uzavře. Když jste příliš v povědomí, nevědomí se neodváží mluvit. Potřebujete střed. Tam, kde můžete slyšet svůj vnitřní hlas - a zároveň vědět, že jste bezpeční.
Co se stane, když to zkusíte?
Nečekáte, že se vám „něco změní“ hned. Ale co se stane? Začnete pozorovat. Co vás trápí? Co vás děsí? Co vás uklidňuje? A pak se začnete ptát: „Proč?“
Uživatelé, kteří projdou 10-15 sezení, často uvádějí: „Nechávám věci být.“ „Nemusím je změnit.“ „Jen je vidím.“
A to je výsledek. Ne „vyléčení“. Ale přijetí. A přijetí je první krok k uzdravení.
Podle Evropské asociace pro hypnózu z roku 2023 89 % klientů uvádí, že efekty přetrvávají alespoň 18 měsíců. A 64 % se naučilo techniky, které mohou používat sami. Bez terapeuta. Bez léků. Bez návštěv.
Nejde o to, aby hypnóza „vyřešila“ váš problém. Jde o to, aby vám pomohla najít to, co už máte. A to je rozdíl mezi magií a pravou terapií.