První schůzka s psychoterapeutem se často řídí nejistotou. Co vlastně bude dělat? Proč se ptá na tak zvláštní věci? Proč se zajímá o tvého dědečka nebo o to, jak jsi spal v loňském roce? To všechno má svůj smysl. Úvodní anamnéza není jen seznam otázek - je to základ, na kterém celá terapie stojí. Ať už jde o úzkost, deprese, problémy ve vztahu nebo pocit, že život tě unavuje, bez této první fáze by terapie nebyla nic víc než náhodná konverzace.
Co je úvodní anamnéza vlastně?
Anamnéza je český termín pro „předchorobí“. V psychoterapii to znamená, že terapeut chce poznat, jak jsi se dostal tam, kde jsi teď. Nejde o to, aby ti řekl, co máš špatně. Jde o to, aby pochopil, jaký je tvůj životní příběh, jaké věci tě formovaly, jak reaguješ na tlak, kdo tě má v okolí a co ti pomáhá nebo brání.
Nejstarší záznamy o tom, jak se o lidské duši ptát, pochází od Freuda. On už v roce 1913 věděl, že léčba začíná tím, že klient pocítí, že ho někdo opravdu slyší. Dnes to už není jen o „vyslechnutí“ - je to strukturovaný, ale lidský proces, který kombinuje vědeckou přesnost s empatií. V Česku se tento přístup rozvinul tak, že 87 % certifikovaných terapeutů používá standardizovaný rámec pro úvodní rozhovor, jak potvrzuje Česká komora psychologů.
Čtyři pilíře úvodní anamnézy
Úvodní rozhovor se dělí na čtyři části, které spolu souvisí jako kusy skládačky. Každá z nich odhalí něco jiného.
1. Přímá anamnéza - co se děje teď?
Tady terapeut chce vědět, jaký je tvůj aktuální problém. Kdy se poprvé objevil? Jak se vyvíjel? Byl to náhlý zlom, nebo něco, co se pomalu hromadilo? Jak na to reaguješ? Jaké situace ho zhoršují? Jaké ho zlepšují? Tato část trvá v průměru 35 % celkového času rozhovoru. Je to jádro, které určí, zda je psychoterapie vůbec vhodná metoda pro tebe. Pokud máš třeba chronickou bolest a příznaky závisí na fyzické příčině, terapeut ti může doporučit nejprve lékaře.
2. Osobní a rodinná anamnéza - co tě tvořilo?
Tady se ptají na tvou zdravotní historii: jsi někdy měl deprese, úzkost, poruchy spánku? Byl jsi někdy hospitalizován? Užíval jsi nějaké léky? A co rodina? Jaké byly zdravotní problémy tvojí matky, otce, sourozenců? Je někdo v rodině, kdo má podobné potíže? Proč to důležité? Protože některé poruchy mají genetickou složku, jiné jsou výsledkem vzorců, které se přenášejí z generace na generaci - například způsob, jakým se v rodině řeší konflikty nebo jak se vyjadřují emoce. Psychodynamická terapie třeba hledá přesně tyto vzorce, které se opakují ve vztazích.
3. Sociální anamnéza - kdo tě má kolem?
Tady se ptají na tvoje prostředí: kde bydlíš? S kým? Je to bezbariérový byt? Můžeš se pohybovat samostatně? Kdo tě podporuje? Je někdo, kdo tě při náročných dnech vezme k sobě? Jaká je tvá pracovní situace? Jaká je finanční stabilita? Tato část je často přehlížená, ale může být rozhodující. Pokud žiješ v izolaci, nemáš podporu a jsi v přetížené práci, terapie bude mnohem těžší. A terapeut to musí vědět, aby ti navrhl realistický plán. Někteří terapeuti dokonce konkrétně ptají: „Jestli bydlíš v domě s výtahem?“ - protože to může ukázat, jestli máš fyzickou přístupnost a zda tě někdo doma podporuje.
4. Hodnotová anamnéza - jak to chápeš ty?
Toto je nejpodstatnější část. Terapeut se ptá: „Jak si to vysvětluješ?“ „Co myslíš, že se stalo?“ „Co bys chtěl změnit?“ „Jaký máš přístup k léčbě?“ Tady se ukáže, jestli máš realistické představy o terapii. Někdo si myslí, že „jedna schůzka ho všechno vyřeší“, jiný si myslí, že „to je pro slabší lidi“. Tato část je klíčová pro vytvoření terapeutického kontraktu - tedy dohody, že spolu budeme pracovat na něčem, co oba považujeme za důležité.
Proč se terapeut ptá na tak zvláštní věci?
Proč se ptá na to, jak jsi spal v roce 2018? Proč se zajímá o to, jak jsi reagoval, když tě před deseti lety opustil přítel? Proč se ptá na to, jestli tvoji rodiče mluvili o svých emocích?
Protože život není jen „teď“. Každý problém má kořeny. A ty kořeny se často nacházejí v minulosti, kterou jsi zapomněl, potlačil nebo přijal jako „normální“. Pokud jsi v dětství často slyšel „nejsi dobrý“, můžeš dnes cítit, že jsi vždycky nedostatečný - i když ti nikdo to už neříká. Pokud tě v dospělosti někdo zradil a nezvládl jsi to zpracovat, můžeš dnes vyhýbat se vztahům. Terapeut nechce jen „připomenout“ minulost. Chce pochopit, jak ta minulost ovlivňuje tvé dnes.
Podle výzkumu z 1. lékařské fakulty UK (2023) je 68 % klientů, kteří prošli kvalitní úvodní anamnézou, schopných identifikovat alespoň jednu vztahovou vzorec, který se opakuje v jejich životě. A to je právě bod, kde se začíná měnit.
Co se děje během rozhovoru?
Úvodní anamnéza trvá obvykle 60 až 90 minut. To zní jako hodně, ale je to potřeba. Terapeut tě během toho času nejen ptá - sleduje, jak mluvíš, jaký je tvůj tón, jak se chováš, když mluvíš o bolesti. Někdo se směje, když mluví o smrti rodiče. Někdo se stahuje do sebe, když se ptají na rodinu. Tyto signály jsou důležité stejně jako odpovědi.
Terapeut neříká: „To je špatně.“ Říká: „Jak to pro tebe bylo?“ „Co jsi cítil, když to nastalo?“ „Co jsi si myslel, že se stane?“ Tento přístup se nazývá trauma-informed - tedy „traumatem orientovaný“. Znamená to, že se neptá na věci, které mohou znovu zranit. Někdy se ptá přímo, někdy oklikou. Někdy se ptá, někdy jen naslouchá.
Podle průzkumu z března 2023 (Asociace psychologických služeb) 65 % terapeutů v Česku používá standardizované dotazníky jako doplněk k rozhovoru. To znamená, že některé otázky jsou předem připravené, ale vždy se přizpůsobují tomu, co říkáš. Není to „přečíst si otázky a vyplnit formulář“. Je to „přečíst si otázky a pak je přizpůsobit tvému životu“.
Co se stane po rozhovoru?
Po rozhovoru terapeut vše zaznamená - ale ne jako „zápis o nemoci“. Zaznamená to jako příběh. Kdo jsi? Co tě trápí? Co ti pomáhá? Co tě zatěžuje? Jaký máš systém podpory? Jaké jsou tvé cíle?
Na základě toho pak rozhodne:
- Zda je psychoterapie vhodná metoda pro tebe
- Do jakého směru by měla směřovat (kognitivně-behaviorální, psychodynamická, systémová…)
- Jak často by měly být schůzky
- Co je nejdůležitější cíl prvních tří měsíců
Je důležité pochopit: úvodní anamnéza není „test“. Není to „kdo je lepší“. Je to „kdo jsi“ - a to je základ pro všechno, co přijde dál.
Co můžeš dělat, aby byl rozhovor efektivnější?
Není potřeba se připravovat jako na zkoušku. Ale můžeš si připomenout:
- Kdy se tvůj problém poprvé objevil?
- Jak jsi se cítil, když to začalo?
- Kdo ti v minulosti pomohl? Kdo tě v tom zatížil?
- Co jsi už zkusil, aby se to zlepšilo? Co pomohlo? Co ne?
- Co bys chtěl změnit za tři měsíce?
Nemusíš mít všechny odpovědi. Pokud něco nevíš, řekni to. Pokud něco bolí, řekni to. Pokud se bojíš odpovědět, řekni to taky. Terapeut to už ví - bojí se toho všichni. Ale právě tím, že to řekneš, začíná změna.
Co se děje dnes - trendy a vývoj
Do roku 2025 se očekává, že 60 % českých terapeutů začne integrovat i genetickou anamnézu - tedy informace o genetických rizikových faktorech pro duševní onemocnění. To zní jako věda z budoucnosti, ale ve skutečnosti je to jen další kousek skládačky. Když víš, že tvoje matka měla depresi, a ty máš podobné příznaky, můžeš lépe pochopit, že to není „tvoje chyba“.
Ještě důležitější je trend k trauma-informed přístupu. To znamená, že terapeut neptá: „Co ti udělali?“ Ale: „Co se stalo, aby jsi se cítil takhle?“ A pak: „Co ti pomohlo přežít?“ Tento přístup vede k mnohem méně reviktimalizaci - tedy k mnohem méně opakování zranění během terapie.
Podle konsenzusní konference České psychoterapeutické společnosti (září 2023) 89 % expertů souhlasí, že systematická anamnéza zůstane nezbytnou součástí terapie i v éře digitálních nástrojů. I když se nyní využívají online dotazníky, aplikace a AI, člověk potřebuje člověka - někoho, kdo ho slyší, kdo ho neosušuje, kdo neříká „to je normální“ - ale kdo říká: „To zní těžké. Jak to pro tebe bylo?“
Co se stane, když anamnéza nebude kvalitní?
Podle průzkumu Ministerstva zdravotnictví z června 2023 je riziko neúspěšné terapie o 34 % vyšší, pokud se úvodní anamnéza ne provede důkladně. To znamená: pokud terapeut nezjistí, že klient má skrytou úzkost, nebo že jeho problém je výsledkem domácího násilí, terapie může být marná - nebo dokonce škodlivá.
Naopak, když je anamnéza kvalitní, klienti zaznamenávají výraznější pokrok. Průměrné hodnocení terapeutů na Heureka.cz je 4,7/5,0 - a hlavní důvod, který lidé uvádějí, je: „Terapeut mě opravdu slyšel.“
Je úvodní anamnéza stejná jako psychodiagnostika?
Ne. Psychodiagnostika je širší pojem. Úvodní anamnéza je jen první krok v ní. Psychodiagnostika zahrnuje i testy, pozorování, hodnocení osobnosti, možná i neurologické vyšetření. Anamnéza je jen to, co ti terapeut vyptává - ale to je základ, na kterém všechno ostatní staví.
Můžu se před schůzkou připravit? Co mám mít připravené?
Nemusíš mít žádný seznam. Ale můžeš si připomenout: kdy se problém poprvé objevil, jak se vyvíjel, co ti pomohlo nebo zhoršilo situaci, kdo je ve tvém životě, co bys chtěl změnit. Nemusíš mít odpovědi na všechno. Dokonce je lepší říct „nevím“ než vymyslet něco, co není pravda.
Proč se terapeut ptá na rodinu, když se ptám o sobě?
Protože nejsi izolovaný. Tvoje chování, tvé reakce, tvé obavy - všechno to bylo v nějakém prostředí vytvořeno. Pokud tvoji rodiče nevěřili, že lze mít emoce, můžeš dnes cítit, že tvé smutky jsou „slabost“. Tato vědomí je klíčové k pochopení, proč se cítíš, jak se cítíš.
Je možné, že mi terapeut řekne, že psychoterapie není pro mě vhodná?
Ano. A to je znamení kvality. Někdy je problém lékařský, někdy potřebuješ jinou formu podpory - například sociální práce, léčebný program nebo jen čas. Terapeut, který ti řekne „tohle nejde“, je lepší než ten, který ti řekne „přijď každý týden“ bez reálného plánu.
Jak dlouho trvá úvodní anamnéza?
Standardně 60-90 minut. Někdy i déle, pokud je situace složitá. To není „dlouho“. Je to potřeba, aby terapeut pochopil, co se děje. Když si představíš, že lékař ti udělá rentgen jen za 5 minut - to je stejné. Tady se dívá na duši. A to trvá čas.
Úvodní anamnéza není náhodný rozhovor. Je to první krok k tomu, abys se znovu setkal se sebou. A to je začátek všech změn.