ARFID: Co je porucha příjmu potravy a jak s ní pomoci
ARFID, neboli porucha příjmu potravy, psychická porucha, při které člověk vyhýbá jídlu z důvodů nezávislých na obavách z tělesného vzhledu. Also known as avoidant/restrictive food intake disorder, it je často přehlížená, protože se nejedná o touhu po štíhlém těle, ale o hluboký strach, odpor nebo neutrální odepření jídla. Tato porucha se neomezuje jen na děti – mnoho dospělých trpí tím, že se prostě nemůže přimět k jídlu, které má jinou texturu, barvu, vůni nebo si ho prostě neumí představit jako bezpečné. Někdo se vyhýbá jídlu, protože se bojí, že se zas chokingne, jiný se prostě necítí hladový a neví, jak začít jíst, a třetí má zkušenost s nějakou traumatizující událostí spojenou s jídlem – například závrať, zvracení nebo alergie.
ARFID se často překrývá s potravinovou anxieta, intenzivním strachem z konkrétních potravin nebo situací kolem jídla, který může být výsledkem traumatu, vývojového období nebo součástí jiné poruchy jako úzkostná porucha nebo autismus. Nejde o kaprice. Když někdo odmítne jíst těstoviny, protože mají „špatnou texturu“, a to už pět let, není to lenost – je to neurologický a emocionální odpor, který přerůstá do fyzického vyčerpání, zpomaleného růstu u dětí nebo úplného vyloučení ze společenských aktivit. Psychoterapie je jediná metoda, která dokáže pomoci překonat tento odpor zevnitř, nejen přinutit k jídlu. V terapii se pracuje s tím, co se skrývá za tím strachem – s kontrolou, s pocity nebezpečí, s neschopností rozpoznat hlad nebo s tím, že jídlo se pro člověka stalo symbolem nebezpečí.
Co najdete v článcích níže? Přehledy terapeutických přístupů, které fungují u ARFID, jak se liší od anorexie, jak pracovat s rodinou, když dítě nechce jíst, a jak převést jídlo z hrozby na neutrální, nebo dokonce příjemnou zkušenost. Některé články se dotýkají i dětské stravovací poruchy, včasných příznaků, které mohou být předzvěstí ARFID u dětí, protože často začíná v dětství a pokračuje do dospělosti. Tady nejde o to, jak rychle zhubnout nebo jak jíst více – jde o to, jak znovu naučit tělo a mysl, že jídlo nemusí být nepřítel.
