Vyhýbavá porucha příjmu potravy: Co to je, jak se projevuje a kde najít pomoc
Co když jídlo není problém, ale spíš vyhýbavá porucha příjmu potravy, psychická porucha, kdy člověk úmyslně vyhýbá jídlu z důvodů spojených s citovým nepřijetím, úzkostí nebo pocitem, že jídlo je nebezpečné. Also known as ARFID, it is not about wanting to be thin — it’s about feeling overwhelmed, anxious, or disgusted by food. V Česku se o této poruše mluví málo, ale trpí jí stovky lidí — často děti, ale i dospělí, kteří už od dětství vyhýbají určitým texturám, barvám nebo vůním jídel. Není to lenost, nebo přílišná náročnost. Je to skutečný psychický stav, který může vést k vážnému podvýživě, únavě, problémům s růstem nebo ztrátou vztahů.
Tato porucha se často plést s anorexií, ale rozdíl je klíčový. U anorexie, poruchy příjmu potravy, kdy člověk omezuje jídlo kvůli strachu z nadváhy a zkreslenému obrazu těla. Also known as anorexia nervosa, it is driven by body image distortion and fear of weight gain. se lidé bojí těla. U vyhýbavé poruchy se lidé bojí jídla samotného — třeba kvůli strachu, že se uduší, že to bude znečištěné, nebo že to bude příliš sladké nebo mokré. Někteří lidé jen nechají jídlo na talíři, jiní ho předávají, třetí ho zpracovávají tak, aby ho vůbec nezříkali. Tady se nejedná o kontrolování hmotnosti, ale o stravovací chování, zakotvené v emocích, úzkosti nebo traumatu, které způsobují vyhýbání se jídlu jako způsobu přežití. A to je přesně ten bod, kde začíná psychoterapie — ne aby jste jeli více, ale abyste přestali bát.
Co se děje v hlavě někoho, kdo má vyhýbavou poruchu? Často se to nechává nezjištěné, protože lidé nevypadají jako „typický pacient“. Nejsou ti, kteří se váží každý den. Nejsou ti, kteří se vydávají na dietu. Jsou to ti, kteří se zdržují na večeřích, vyhýbají se rodinným jídlům, nebo si přinášejí jen pár známých potravin. A potom se cítí viní, zmatení nebo zcela izolovaní. Psychoterapie tu není na to, aby vás přiměla jíst. Je tu na to, abyste pochopili, proč jídlo pro vás přestalo být bezpečné. A to je právě ten první krok, který může změnit všechno.
V naší praxi se setkáváme s lidmi, kteří přišli s tím, že „prostě nemůžou“. A potom se ukázalo, že jejich strach začal v dětství — třeba kvůli zácpě, zvracení, nebo někomu, kdo jim říkal, že „musí jíst, jinak to nebude dobré“. Nebo se to rozrostlo z úzkosti, která se přenesla na každý kousek jídla. Psychoterapie neřeší jídlo. Řeší to, co se děje pod ním. A to je místo, kde se začíná uzdravovat.
Podívejte se na články níže. Najdete zde příběhy o tom, jak se lidé učí znovu cítit bezpečně u jídla, jak se psychoterapie liší od diet, a jak se můžete začít pohybovat zpět k životu, který nezahrnuje strach. Nejde o to, kolik jíte. Jde o to, zda jídlo už neznamená nebezpečí.
