Proč sociální dovednosti u dětí s autismem potřebují speciální trénink
Dítě s poruchou autistického spektra (PAS) často nechápe implicitní pravidla společenského chování. Co pro většinu dětí přirozeně vypadá - například jak začít konverzaci, když se někdo směje, nebo jak se chovat ve hře - pro ně může být jako cizí jazyk. To neznamená, že nechtějí mít přátele. Naopak, mnozí si přejí přátelství, ale nevědí, jak ho postavit. Zde přichází na řadu trénink sociálních dovedností. Nejde o to, aby se dítě „napodobovalo“ neurotypické děti. Jde o to, aby se naučilo komunikovat tak, aby bylo slyšet, pochopeno a přijato.
Skupinové programy jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů. V těchto skupinách děti nejen poslouchají, ale prožívají sociální situace. V reálném čase se učí, jak reagovat, když někdo přeruší hovor, jak čekat na svou řadu, nebo jak přiznat, že se cítí zmateně. Toto není teorie. Je to praxe - a to je to, co funguje.
Co konkrétně se v těchto skupinách naučí děti
Nejznámější program v České republice je PEERS. Nejedná se o obyčejný kroužek. Je to strukturovaný plán, který se skládá z 14-16 sezení, každé trvá 90 minut. Děti se tam učí konkrétní věci, které se dají hned použít:
- Jak začít rozhovor - nejen říct „Ahoj“, ale jak najít společné téma (např. hra, kniha, zvíře)
- Jak používat humor bez toho, aby to někoho urazilo
- Jak se chovat při sportovních aktivitách - když prohraješ, nebo když ti někdo předá míč
- Jak být dobrým hostitelem, když přijde kamarád domů
- Jak změnit špatnou pověst - třeba pokud se lidé bojí, že jsi „divný“
Každá lekce má jasný cíl. Děti si ji nejen poslechnou, ale hned procvičí - například s roličkami. Rodiče dostanou domácí úkoly, aby to, co se naučí v kroužku, přenesli do domova. To je klíč. Pokud dítě ve škole zkusí říct „Můžu se k tobě přidat?“ a doma to nikdo nezopakuje, dovednost se ztratí.
Co je jiného o programu Early Start Denver Model
Na rozdíl od PEERS, který se zaměřuje na konkrétní dovednosti, Early Start Denver Model (ESDM) pracuje na hlubší úrovni. Cílem není jen naučit dítě, jak se chovat, ale změnit způsob, jakým jeho mozek zpracovává sociální informace. Tento přístup se používá hlavně u malých dětí, obvykle do pěti let. Terapeut se hraje s dítětem, sleduje, kdy se něco „zapne“ - třeba když dítě podívá na tvář nebo se usměje na zvuk jména. A pak to hned posiluje.
Není to „dělej, jak ti říkám“. Je to „podívej se, co se děje kolem tebe, a já ti pomohu to pochopit“. Tento přístup vede k dlouhodobým změnám. Děti, které ho prošly, často lépe rozpoznávají emoce, lépe reagují na hlasový tón a častěji iniciují kontakt. Ale není to rychlý proces. Vyžaduje intenzivní podporu - až 15-20 hodin týdně.
ABA - když trénink přestane být tréninkem
Metoda ABA (Applied Behavior Analysis) je v Česku často používaná, ale také nejkontroverznější. Její princip je jednoduchý: pokud dítě udělá správnou věc, dostane odměnu. Pokud udělá nesprávnou, nebo „rušivou“ věc, reakce se zastaví. Cílem je „omezit rituální chování“ nebo „potlačit nežádoucí reakce“.
Problém? Některé „rušivé“ chování - třeba opakování pohybu ruky nebo zpěv písně - je pro dítě zdrojem klidu. Když ho zastavíme, neznamená to, že se naučí lepší dovednosti. Znamená to, že se naučí, že jeho přirozený způsob vyjadřování je špatný. Mnoho dospělých s autismem, kteří prošli ABA, říká, že to způsobilo u nich úzkost a pocit, že „nejsou dostatečně dobrí“.
V Česku se dnes stále častěji volí přístupy, které respektují autistickou identitu. Trénink se nemá zaměřovat na „napravení“, ale na „přístup“. Dítě nemusí být jako ostatní. Ale může se naučit, jak se vyjádřit tak, aby ostatní pochopili, co chce.
Co nabízejí české zdroje - knihy a kurzy
V České republice existují konkrétní nástroje, které rodičům a pedagogům pomáhají. Kniha Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem od Věry Čadilové a Zuzany Žampachové (nakladatelství Pasparta, 2017) je jedním z nejčastěji doporučovaných zdrojů. Obsahuje 104 stran praktických návodů - od toho, jak naučit dítě čekat na řadu, až po to, jak se chovat na návštěvě. Kniha je cenově přístupná - 210 Kč - a v minulosti byla vyprodaná, což ukazuje, že rodiče hledají jasnou pomoc.
Centrum Nautis v Brně nabízí dvoudenní kurz pro pedagogy a terapeuty s názvem Rozvoj sociálních a komunikačních dovedností u dětí a dospělých s Aspergerovým syndromem. Kurz není jen teorie. Je zážitkový - účastníci se učí vedení skupin, jak přizpůsobit úlohy, jak sledovat reakce dítěte a jak vytvořit bezpečné prostředí. Důležité je, že se nejedná o „jak děti napravit“, ale o „jak jim pomoci být sám sebou“.
Proč je propojení domova, školy a kroužku klíčové
Největší chyba je, když trénink zůstává jen v kroužku. Dítě se tam naučí, jak se představit, ale ve škole ho stále považují za „divné“. Rodiče nevědí, jak to doma podpořit. A dítě se ztrácí.
Úspěch přichází, když všechny prostředí pracují spolu. Řekněme, že dítě ve skupině naučí, jak se zeptat: „Chceš si hrát?“ V škole učitel to pak využije - když dítě vstoupí do třídy, řekne: „Vzpomeň si, co jsi se naučil v kroužku.“ Rodiče doma pak zopakují: „Dnes jsi se zeptal na hru - to bylo skvělé!“
Takto se dovednost přemění z dočasného triku na trvalou dovednost. Nejde o to, aby dítě „bylo normální“. Jde o to, aby se naučilo, jak se vyjádřit tak, aby se mu někdo odpověděl.
Co dělat, když nejsou blízko žádné programy
Pravda je, že v mnoha městech Česka - například v Malé Moravě nebo v Podbeskydí - neexistují žádné specializované skupinové programy. Ale to neznamená, že nic nejde udělat.
První krok: vytvořte domácí „sociální hru“. Například:
- Použijte knihu od Čadilové a Žampachové - čtěte spolu a diskutujte o situacích.
- Představte si scénáře: „Co uděláš, když ti kamarád řekne, že ti nechce dát hračku?“
- Hrajte roli - ty jsi kamarád, on je dítě. Měňte role.
- Chválejte každý pokrok - i když jen řekne „Ahoj“ a nevykřikne „AHOJ!“.
Nezapomeňte: dítě s autismem nechce být „napravené“. Chce být slyšené. A každý malý krok - i když je jen „přijal pohled“ nebo „neodvrátil oči“ - je vítězstvím.
Co je budoucnost tréninku sociálních dovedností
Budoucnost není v tom, aby se děti s autismem naučily být jako ostatní. Budoucnost je v tom, aby ostatní naučili být s nimi.
Na vývoji se podílí tři věci:
- Respektování autistické komunikace - ne každý, kdo nezvedne oči, je nevraživý. Někdo jen zpracovává informace jinak.
- Více školení pro učitele - většina učitelů neví, jak s dítětem s autismem komunikovat. Potřebují nástroje, ne teorie.
- Geografická rovnost - trénink by neměl být dostupný jen v Praze nebo Brně. Každý region potřebuje aspoň jedno centrum.
Podle Eduall.cz je největší chybou „přehlížet malé kroky“. Když dítě poprvé přišlo do skupiny a sedělo ticho, to bylo jen začátek. Když pak řeklo „Můžu si to vzít?“, to bylo vítězství. A když se pak zeptalo: „Chceš si hrát?“ - to byl přelom.
Nejde o to, aby dítě bylo ideální. Jde o to, aby mělo šanci být sám sebou - a aby se někdo na něj podíval a řekl: „Vím, že to není snadné. Ale dělal jsi to dobře.“
Může být trénink sociálních dovedností škodlivý pro dítě s autismem?
Trénink může být škodlivý, jen pokud má za cíl „napravit“ autistické chování. Pokud se zaměřuje na potlačování rituálních pohybů, zákaz opakování slov nebo nucení dítěte k přímému pohledu do očí, může způsobit úzkost, pocit viny nebo sebeviny. Zdravý trénink respektuje způsob, jakým dítě vnímá svět, a pomáhá mu najít cesty, jak se vyjádřit, aniž by muselo přestat být sám sebou.
Kolik hodin týdně trénink vyžaduje?
Intenzita závisí na přístupu. Program PEERS má obvykle jedno sezení týdně (90 minut) a domácí cvičení 15-20 minut denně. Early Start Denver Model vyžaduje až 15-20 hodin týdně, ale je určený pro nejmenší děti. Důležité není množství, ale konzistence. I 30 minut denně, kdy se dítě baví o sociálních situacích, může mít větší dopad než 5 hodin týdně bez domácího propojení.
Kde najít skupinový trénink v ČR?
Nejznámější organizace jsou centrum Nautis v Brně, které nabízí kurzy pro odborníky, a nakladatelství Pasparta, které vydává materiály pro rodiče a pedagogy. Většina skupinových programů funguje v specializovaných terapeutických centrech - například v Praze, Ostravě, Plzni nebo Brně. Doporučuje se kontaktovat místní centrum pro děti s autistickým spektrem nebo NADAV (Národní asociace pro děti a dospělé s autistickým spektrem), která má seznam aktivních programů.
Může rodič trénovat sociální dovednosti doma bez terapeuta?
Ano, ale s omezením. Rodiče mohou vytvářet bezpečné prostředí, kde se dítě může učit přes hry, příběhy a roličky. Knihy jako ta od Čadilové a Žampachové jsou skvělým východiskem. Ale pokud dítě má výrazné obtíže v komunikaci, emocionální regulaci nebo závažné opakovací chování, je vhodné spojit domácí trénink s odbornou podporou. Terapeut pomůže určit správné cíle a způsob, jak je dosáhnout bez stresu.
Proč je důležité, aby dítě nebylo „přeměněno“?
Autismus není chyba, kterou je třeba opravit. Je to jiný způsob, jak vnímat a reagovat na svět. Když se dítě učí „jak být normální“, naučí se, že jeho přirozený způsob komunikace je špatný. To vede k pocitu, že „není dostatečně dobrý“. Skutečný cíl tréninku je, aby dítě získalo nástroje - ne aby se změnilo. Chce-li se zeptat, „Můžu si to vzít?“, a neříct „DEJ MI TO!“, to není změna identity. To je jen jiný způsob, jak se vyjádřit - a to je všechno, co potřebuje.