Poruchy příjmu potravy u mužů - rozpoznání, léčba a překonání stigma

Poruchy příjmu potravy u mužů jsou poměrně málo studované, ale jejich dopad na fyzické i psychické zdraví je značný. V České republice se odhaduje, že za rok 2020 léčba vyžadovala více než pět tisíc pacientů, z nichž muži představovali jen malou menšinu. Přestože prevalence je nižší než u žen, specifické bariéry - jako stereotypy a pocit izolace - často vedou k pozdnímu odhalení a komplikovanému průběhu terapie.

Prevalence a hlavní typy

Podle posledních epidemiologických studií se výskyt anorexie nervóza u mužů pohybuje kolem 0,6 % a bulimie nervóza asi 1,0 %. Nejčastější forma, komorbidní přejídání (binge‑eating), dosahuje 2,8 %. Tyto čísla ukazují, že i když je riziko oproti ženám několik násobně nižší, počet mužů, kteří trpí vážnými následky, není zanedbatelný.

Proč muži často nevyhledají pomoc?

Největší překážkou není závažnost onemocnění, ale společenský tlak. Muži jsou často vychováváni k tomu, aby „zvládali své problémy sami“ a aby přiznání slabosti bylo vnímáno jako selhání. Tento kulturní kodex způsobuje, že chlapci i dospělí muži s anorexií nebo bulimií nevyhledají psychiatra nebo psychologa. Výsledkem je pozdější diagnóza, vyšší pravděpodobnost komorbidních stavů (např. deprese) a horší dlouhodobý výsledek.

Stigma - neviditelná bariéra

Stigma kolem poruch příjmu potravy u mužů má několik podob. Prvním je všeobecná představa, že jde výhradně o „ženský problém“. Tato představa se dokonce udržuje mezi některými pacienty s poruchou příjmu potravy, kteří muže vnímají jako méně „oprávněné“ k terapeutické podpoře. Druhým aspektem je osamělost, kterou muži často pociťují v ženských skupinách - cítí se, že jejich zkušenosti nejsou validní a že nejsou dostatečně vážné. Studie ukazují, že když je ve skupině více než jeden muž, úroveň izolace dramaticky klesá a muži jsou ochotnější sdílet své pocity.

Terapeutické přístupy: co funguje a jak je přizpůsobit mužům

Psychoterapie u mužů následuje stejné principy jako u žen, ale vyžaduje citlivý přístup k genderovým specifikům.

• Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) - nejčastěji používaná metoda, zaměřená na změnu destruktivního myšlení, negativního vnímání těla a maladaptivních jídelních vzorců. Studie ukazují, že krátkodobé výsledky KBT jsou u mužů i žen srovnatelné.
• Interpersonální psychoterapie (IPT) - soustředí se na vztahové problémy a je často součástí programů prevence relapsu, který u poruch příjmu potravy postihuje až 50 % pacientů.
• Psychodynamická terapie - vhodná při komorbiditě s traumatem, osobnostními poruchami nebo dlouhodobě neúspěšnými krátkodobými zásahy.
• Farmakoterapie - typicky selektivní inhibitory serotoninu (SSRI), které pomáhají při deprese a úzkosti, častých doprovodných stavech.

Skupinová terapie a genderová dynamika

V praxi se doporučuje, aby terapeutické skupiny obsahovaly alespoň dva muže. Tato jednoduchá úprava snižuje pocit „cizince“ a umožňuje muži sdílet specifické témata - například tlak sportovních výkonů, svalové hmoty nebo medicínské užívání anabolik. Když je skupina složena výhradně z žen, muži často ztrácejí motivaci a mohou dokonce předčasně ukončit léčbu.

Multidisciplinární péče: komplexní přístup

Úspěšná léčba vyžaduje zapojení několika odborníků:

• Psychiatr - stanoví diagnózu, upravuje medikaci a monitoruje somatické rizika.
• Psycholog/terapeut - vede KBT, IPT nebo psychodynamické sezení.
• Výživový poradce - pomáhá s bezpečným návratem k normální výživě a tvorbou individuálního jídelního plánu.
• Fyzioterapeut - pokud je nutná rehabilitace po dlouhodobé podvýživě nebo nadměrném sportování.
• Rodinný terapeut - zapojuje blízké, kteří často neví, jak podpořit muže během zotavení.

V případě kritického podvýživového stavu je nutná hospitalizace na interním oddělení, po které následuje intenzivní denní stacionář - kombinace denního programu a domácího prostředí.

Praktické tipy pro muže i jejich blízké

1. Uvědomte si, že porucha není „pro slabé ženy“, ale skutečné duševní onemocnění, které může postihnout kohokoliv.
2. Hledejte terapeuty, kteří mají zkušenosti s mužskou populací - často se o nich dozvíte z recenzí nebo specialistických center.
3. Pokud je to možné, zvolte skupinu s alespoň jedním dalším mužem - pomůže vám to cítit se méně izolovaně.
4. Pracujte na rozpoznání spouštěčů (sportovní soutěže, sociální média, pracovní stres) a vytvořte plán zvládání mimo terapie.
5. Zapojte rodinu nebo partnera do sezení - podpora ze strany blízkých výrazně zvyšuje úspěšnost.

Budoucnost: potřeba genderově specifických programů

Většina stávajících léčebných zařízení je postavena na zkušenostech ženských pacientek, což se projevuje v materiálech, příkladech a cvičeních. Výzkumníci a klinici v České republice volají po vytvoření „mužských programů“, kde budou zahrnuty témata jako sportovní kultura, tělesná ideálka a sociální role. Do té doby je klíčové, aby poskytovatelé péče byli otevření a aktivně zjišťovali pohlaví a individuální potřeby každého pacienta.