Posttraumatický růst: Jak traumata mohou vést k hlubokým pozitivním změnám

Uvědomujete si, že někdo, kdo přežil vážné trauma, nemusí být jen zlomený? Může být i jiný - silnější, hlouběji vztahující se k lidem, více oceněný život. To není magie. To je posttraumatický růst - a není to jen teorie. Je to reálná změna, kterou zažívají lidé po katastrofách, ztrátách, násilí nebo vážných nehodách. Nejde o to, že trauma je dobré. Jde o to, že lidská psychika má nečekanou schopnost se přetvářet - i když to vypadá, že by měla zhroutit.

Co je posttraumatický růst, když není jen „překonání“?

Posttraumatický růst (PTG) není to samé jako „překonání traumatu“. Není to, když se člověk vrátí zpět do „normálu“. Je to něco jiného. Je to, když se člověk přesune dál než předtím. Když se změní jeho pohled na život, na sebe, na ostatní. Vzniká nový vztah k tomu, co je důležité. Někdo po ztrátě manželky začne více časovat s dětmi. Někdo po autonehodě přestane být náchylný k agresi a začne být víc přítomen. Někdo po válečném zážitku najde smysl v pomáhání jiným.

Tento jev není nový. První zmínky o podobných změnách po traumatu pocházejí z období americké občanské války. Ale teprve v 90. letech 20. století jej psychologové začali systematicky studovat. V Česku se o něm hovoří už více než deset let - a v posledních letech se stává součástí standardní terapie.

Pět oblastí, kde se PTG projevuje

Podle výzkumu Marka Preisse a dalších se posttraumatický růst projevuje v pěti klíčových oblastech:

1. Vztahy s druhými lidmi: Lidé často hlásí, že se jejich vztahy s rodinou, přáteli nebo i cizími lidmi zhluboka změnily. Stávají se většími, autentičtějšími, hlouběji spojenými. Někdo po ztrátě dítěte začne být víc přítomen svému manželovi. Někdo po násilí se naučí hledat podporu tam, kde dříve hledal izolaci.
2. Nové životní možnosti: Trauma někdy rozbije plány, ale otevírá jiné cesty. Někdo, který dříve pracoval v kanceláři, se po nemoci rozhodne cestovat a pomáhat v humanitárních projektech. Někdo po rozvodu začne studovat psychologii - a najde smysl v tom, co dříve vnímal jako selhání.
3. Osobnostní růst: Většina lidí, kteří zažili PTG, hlásí zvýšenou sebedůvěru, odolnost a schopnost čelit těžkým situacím. Nejsou „neporazitelní“. Jsou jen vědomější. Ví, že přežijí. A to je sila.
4. Spiritualita a smysl života: Někdo po traumatu začne věřit jinak. Někdo přestane věřit vůbec. Ale všichni najdou nějaký způsob, jak vysvětlit, proč to s nimi přišlo. To není náhoda. Je to pokus o vytvoření smyslu tam, kde ho bylo těžké najít.
5. Ocenění života: Toto je nejčastější forma PTG. 82 % lidí, kteří zažili trauma, hlásí, že začali více ocenovat každý den, každý dech, každý kontakt. Malé věci - káva ráno, smích dítěte, slunce na obličeji - se stávají důležitými. Ne proto, že se změnil svět. Ale proto, že se změnil jejich pohled na něj.

PTG a PTSD: Mohou existovat spolu?

Ano. A to je důležité pochopit.

Posttraumatická stresová porucha (PTSP) a posttraumatický růst nejsou opakem. Nejsou „dobré“ a „špatné“ stránky jedné věci. Jsou dvěma různými reakcemi na stejnou událost. Někdo může mít náhlé vzpomínky, noční můry, úzkost - a zároveň cítit, že jeho vztahy jsou teď silnější než kdy jindy. Někdo může mít deprese a zároveň cítit, že život je nádherný, i když je bolestný.

Nejde o to, že „musíte být silný“ nebo „musíte najít smysl“. Jde o to, že lidská duše je schopná nesmírného rozmanitosti. Není potřeba „překonat“ trauma, aby se objevil růst. Stačí, aby se člověk nezastavil v bolesti.

Co říkají české studie?

Výzkumy z Masarykovy univerzity (Kastnerová, 2019) ukazují, že u 65 % lidí, kteří zažili trauma, byly zaznamenány alespoň tři z pěti kategorií PTG. Nejčastější bylo ocenění života - 82 %. Pak následovaly vztahy s druhými lidmi (76 %) a osobnostní růst (68 %).

Ženy zažívají PTG častěji než muži - 58 % proti 42 %. Nejvíce se to vyskytuje ve věku 35-44 let. To není náhoda. V tomto věku lidé často zažívají ztráty, nemoci, změny v rodině - a zároveň mají dostatek psychologické zralosti, aby tyto zkušenosti přehodnotili.

Ve výzkumu z roku 2022 publikovaném v časopise Trauma & Acute Care zjistili, že 42 % pacientů po vážných úrazech dosáhlo významného PTG během 18 měsíců. Největší růst se objevil v oblasti osobní síly a ocenění života.

Co terapeuti dělají, aby pomohli PTG vzniknout?

PTG se nedá „vyvolat“. Ale může se podporovat. V Česku 78 % klinických psychologů používá koncept PTG ve své praxi. Z toho 63 % jej systematicky začlenilo do terapie.

Klíčové kroky, které terapeuti používají, jsou jednoduché, ale hluboké:

1. Pochopení kontextu: Co se stalo? Kdy? Jak to ovlivnilo život? Ne jen faktické detaily, ale jak se to cítilo.
2. Diskuze o přítomnosti: Jak se traumata projevují dnes? Jak ovlivňují vztahy, práci, spánek?
3. Podpora přijetí: Nejde o to, aby se trauma „vyléčilo“. Jde o to, aby se změnil vztah k němu. A to je hlavní práce.
4. Kognitivní rekonstrukce: Jak se změnily hodnoty? Co je teď důležité? Co se změnilo v pohledu na smysl života?

Terapeut Miroslav Sedlák říká: „PTG není stav. Je to proces. A trvá 2-3 roky.“

Co se stane, když se PTG přehání?

Někdy se stává, že lidé cítí tlak: „Měl bych být silnější.“ „Měl bych najít smysl.“ „Měl bych být vděčný.“

To je nebezpečné. Psycholog Vladimír Smékall varuje: Přílišné zaměření na PTG může vést k sekundárnímu traumatizování. Když člověk cítí, že jeho bolest není dostatečná, nebo že „má být radšejší“, začíná se skrývat. A to zhoršuje všechno.

PTG není povinnost. Je to příležitost - ale jen pro ty, kdo jsou připraveni ji vidět. A to ne všichni. A to není špatné.

Co se děje v Česku dnes?

V České republice probíhá projekt „PTG v praxi“, který financuje Ministerstvo zdravotnictví. Cílem je vytvořit standardizovaný protokol pro podporu PTG v klinické praxi. Do konce roku 2025 by měl být implementován ve 30 psychiatrických zařízeních.

Je ale problém: V Česku je jen 117 certifikovaných trauma terapeutů. To je jeden na 106 000 obyvatel. A cena terapie je průměrně 850 Kč za hodinu. To je pro mnohé příliš mnoho.

Na druhou stranu, průzkum klientů 12 certifikovaných center ukazuje: 68 % lidí říká, že terapie zaměřená na PTG jim pomohla najít nové smysly v životě. 45 % hlásilo výrazné posílení vztahů s rodinou.

Na Redditu v české sekci r/psychologie se objevuje přes 150 příspěvků o PTG. Nejčastější témata: „Jak najít smysl po ztrátě blízkého?“ a „Moje zkušenost s PTG po autonehodě.“

Nejčastější odpověď: „Nepřestal jsem trápit. Ale přestal jsem se snažit být ten, kím jsem byl dřív.“

Kdo může zažít PTG?

Nikdo není předem určen k růstu. Ale některé věci pomáhají:

• Přijetí, že trauma se nemění: Nelze ho „vyléčit“. Ale můžete změnit, jak s ním žijete.
• Podpora: Lidé, kteří mají někoho, kdo je slyší, nekárá, neříká „mělo by to být lepší“ - ti mají větší šanci na růst.
• Čas: Nejde o rychlost. Jde o hloubku. PTG není rychlá léčba. Je to pomalý přeměnou.
• Volba: Můžete se rozhodnout, že nebudete jen přežívat. Můžete se rozhodnout, že budete žít jinak.

PTG není o tom, že traumata jsou dobrá. Je to o tom, že lidé nejsou jen jejich oběťmi. Jsou i jejich přeživšími. A někdy - a to je největší zázrak - i jejich přeměniteli.