Rogersovská terapie - klientsky zaměřený přístup a bezpodmíněné přijetí

Rogersovská terapie - klientsky zaměřený přístup a bezpodmíněné přijetí

Klíčovým pojmem je Rogersovská terapie. Tento článek vám přiblíží, jak tento klientsky zaměřený přístup funguje, proč je bezpodmíněné přijetí tak důležité a jak se liší od jiných psychoterapeutických směrů.

Co je Rogersovská terapie?

Rogersovská terapie je psychoterapeutický přístup zaměřený na člověka, který klade důraz na bezpodmínečné přijetí, empatii a autenticitu terapeuta. Vznikla v 40. letech 20. století u amerického psychologa Carl Rogers, který chtěl nabídnout alternativu k tehdejším dominantním psychoanalytickým a behaviorálním směrům.

Klíčové principy: empatie, akceptace, kongruence

Rogers definoval tři podmínky, bez nichž podle něj nedochází k terapeutické změně:

  • empatie - schopnost terapeuta vcítit se do prožívání klienta a odrazit mu jej zpět.
  • bezpodmíněné přijetí - terapeut přijímá klienta takový, jaký je, bez souzení či kritiky.
  • kongruence - autenticita terapeuta, tedy shoda mezi tím, co cítí a tím, co vyjadřuje.

Tyto tři postoje tvoří základ pro vytvoření „klientsky zaměřeného“ terapeutického prostředí, kde se klient cítí bezpečně a může svobodně prozkoumávat své vnitřní světy.

Historický vývoj a etapy

Rogersova terapie prošla čtyřmi vývojovými etapami:

  1. Nedirektivní (40. léta): terapeut tvoří přijetí a podporující atmosféru.
  2. Reflexivní (50. léta): zavedení techniky zrcadlení klientových pocitů.
  3. Experiencální (60. léta): terapeut začíná sdílet i vlastní pocity, čímž prohlubuje autentický vztah.
  4. Komplexní (od 70. let): důraz na spoluprožívání a společné setkání zaměřené na člověka.

Každá etapa přinesla další vrstvu hloubky a rozšiřovala možnosti, jak podpořit klientovu seberealizaci.

Symbolické zobrazení empatie, bezpodmínečného přijetí a kongruence v terapeutickém prostředí.

Jak se liší od dalších směrů

Nejčastěji se Rogersovská terapie srovnává s kognitivně‑behaviorální terapií (CBT) a psychoanalýzou. Zatímco CBT cílí na změnu myšlenek a chování pomocí konkrétních technik, Rogers věří, že změna nastane spontánně, pokud je vytvořeno podmínky bezpečného vztahu.

Rozdíly lze shrnout v následující tabulce:

Srovnání Rogersovské terapie a CBT
KritériumRogersovská terapieKognitivně‑behaviorální terapie
Hlavní cílPodpořit seberealizaci a růstModifikovat dysfonické myšlenky a chování
Terapeutická technikaEmpatie, akceptace, kongruenceRe‑structurování myšlenek, expozice, domácí úkoly
Role terapeutaFacilitátor vztahuInstruktor a kouč
Typické délka40‑60 sezení (dlouhodobější)10‑20 sezení (krátkodobá)
Vědecká podporavíce než 1000 studií potvrzuje účinnostsilná empirická podpora, metaanalýzy

Oba přístupy mají své místo. Rogersovská terapie exceluje u klientů, kteří potřebují prostor pro osobní reflexi, zatímco CBT je vhodnější pro ty, kteří hledají konkrétní strategie a rychlé úlevy.

Účinnost a výzkum

Podle Psychiatrie pro praxi je Rogersovská terapie jednou z nejvíce výzkumně podpořených humanistických směrů - více než 1000 studií prokázalo zlepšení sebereflexe, snížení úzkosti a zvýšení životní spokojenosti. V ČR provádí Česká asociace pro person‑centered přístup pravidelné klinické studie, které potvrzují vysokou míru spokojenosti u klientů s problémy ve vztazích a mírnou depresí.

Kritici poukazují na nedostatek objektivních měřítek pro „inherentní tendenci k růstu“, avšak praktické výsledky ukazují, že když je klient v bezpečném prostředí, dokáže najít vlastní cestu k řešení.

Aplikace v praxi a typické případy

Rogersovská terapie se osvědčila v několika konkrétních situacích:

  • Rozpad dlouhodobého vztahu - klienti často uvádějí, že díky bezpodmíněnému přijetí dokázali zpracovat ztrátu a najít novou identitu.
  • Existenciální krize - terapie poskytuje prostor pro otázky „Kdo jsem?“ a „Co je smysl života?“, což vede k hlubšímu sebepoznání.
  • Mírná deprese a úzkost - dlouhodobý proces podporuje rozvoj seberegulace a schopnost rozhodovat se.

Naopak v případech, kdy klient očekává konkrétní rady (např. finanční plánování) nebo potřebuje rychlé behaviorální zásahy, může být přístup méně efektivní.

Moderní terapie spojující tradiční vztah s digitálními a neurovědeckými prvky.

Jak se stát certifikovaným terapeutem

V ČR je potřeba absolvovat specializované školení, které trvá 2-3 roky a zahrnuje teoretické kurzy, osobní terapii a supervizi. Důraz je kladen na rozvoj tří základních postojů (empatie, akceptace, kongruence) a na schopnost „být tady a teď“ s klientem. Po úspěšném dokončení lze získat certifikaci od Česká asociace pro person‑centered přístup.

Začínající terapeuti často čelí pokušení přejít k technikám, které znají z jiných směrů. Pravidelná supervize a vlastní terapie pomáhají udržet pravý směr a důvěru v proces.

Budoucí směřování a integrace s neurovědou

Současné trendy směřují k propojení Rogersova přístupu s poznatky z neurověd, zejména v oblasti emoční regulace. Britský terapeut Dave Mearns rozvíjí koncept „hloubky vztahu“, který zohledňuje neurobiologické mechanismy důvěry a empatie.

Další výzkum od Laura Rice ukazuje, že zkušenosti spojené s bezpečným terapeutickým vztahem aktivují oblasti mozku spojené s odměnou, což podporuje autonomní růst klienta.

Mezinárodní federace person‑centered a experientiální terapie (FEAPT) plánuje do roku 2030 hybridní modely, kde se digitální platformy používají k podpoře vztahové hloubky (online sezení, virtuální realita) a zároveň zachovají základní principy bezpodmíněného přijetí.

Hlavní výzvou zůstává zachovat jádro humanistického přístupu v době, kdy pojišťovny vyžadují měřitelné výsledky a krátké intervence. Přestože se podmínky mění, klíčové principy - respekt k lidské důstojnosti a důvěra v potenciál - zůstávají stabilní.

Souhrn nejdůležitějších informací

  • Rogersovská terapie je humanistický, klientsky zaměřený přístup založený na empatii, bezpodmíněném přijetí a kongruenci.
  • Historicky prošla čtyřmi etapami, od nedirektivní po komplexní spolu‑prožívání.
  • Účinnost podpořila řada výzkumných studií, zvláště u problémů v mezilidských vztazích a mírné deprese.
  • Na rozdíl od CBT nevyužívá strukturované techniky, ale spoléhá na kvalitu terapeutického vztahu.
  • Budoucnost směřuje k integraci neurověd a digitálních nástrojů, avšak klíčové hodnoty zůstávají nezměněny.

Co je hlavní rozdíl mezi Rogersovskou terapií a CBT?

Rogersovská terapie se soustředí na vztah a vnitřní růst klienta, zatímco CBT používá konkrétní techniky k úpravě myšlenek a chování.

Jak dlouho obvykle trvá terapie podle Rogerse?

V praxi se pohybuje kolem 40‑60 sezení, často rozložených na 1‑2 roky, aby klient měl čas pro vlastní objevování.

Kdo může poskytovat Rogersovskou terapii?

Terapeuti s certifikací od České asociace pro person‑centered přístup, často psychologové nebo psychoterapeuti, kteří absolvovali speciální školení.

Je Rogersovská terapie vhodná pro vážné psychické poruchy?

Může být součástí komplexní léčby, ale u těžkých poruch (např. schizofrenie) se často kombinuje s farmakologií a dalšími typy psychoterapie.

Jaké jsou nejčastější kritiky Rogersovské terapie?

Kritici uvádějí nedostatek empirické verifikace „inherentní tendence k růstu" a dlouhou dobu trvání terapie, která může být pro některé klienty méně praktická.