Senzorická averze: Co to je a jak s ní pracovat v psychoterapii
When you feel overwhelmed by the hum of a refrigerator, the tag in your shirt, or the smell of perfume in a store — and it’s not just annoyance, but actual pain — you might be dealing with senzorická averze, přílišná citlivost na běžné smyslové podněty, která přesahuje normální nepříjemnost a může znemožňovat každodenní život. Also known as senzorická integrační porucha, it isn’t just about being picky. It’s your nervous system reacting as if the world is constantly yelling at you.
Tato reakce se často objevuje spolu s úzkostí, vyhořením nebo traumatem. Někdo s senzorickou averzí nemusí mít diagnózu, ale přesto se cítí vyčerpán z toho, že musí stále „překonávat“ svět — od zvuků v obchodě po osvětlení v kanceláři. Tělo neříká: „To je moc hlasitý“ — říká: „Zničí mě to“. A když to nikdo nechápe, začínáte si myslet, že jste „příliš citlivý“ nebo „nepříjemný“. Ale není to o vaší osobnosti. Je to o vašem nervovém systému, který přeháněl bezpečnostní alarm.
Psychoterapie s tím pomáhá jinak než jen „přizpůsobením“. Pracuje se na tom, jak váš mozek interpretuje podněty, jak tělo ukládá stres v podobě napětí, a jak se můžete naučit způsoby, jak se vrátit do klidu, když se všechno začne přehánět. Některé terapeutické přístupy, jako je tělově orientovaná terapie, přístup, který se zaměřuje na fyzické projevy emocí a stresu, často využívájící techniky jako Somatic Experiencing, nebo mindfulness, praktika všímavosti, která pomáhá oddělit reakci od podnětu, se ukázaly jako velmi účinné. Nejde o to, aby jste přestali cítit — jde o to, abyste se naučili, jak s tím cítěním žít, aniž by vás to zničilo.
Ve vašem kolekci článků najdete návody, jak se připravit na terapii, když se cítíte přetížený, jak kombinovat psychoterapii s jinými formami podpory, a jak rozpoznat, kdy je vaše citlivost součástí hlubšího problému, jako je maskovaná deprese nebo trauma. Někteří lidé si myslí, že senzorická averze je jen fáze, která projde. Ale když vás to trápí měsíce nebo roky, není to jen fáze. Je to váš mozek a tělo, které vás žádají o pomoc. A pomoc existuje — nejen léky, ale i klid, pochopení a postupná změna, která vám umožní znovu cítit svět, ale už ne jako útok.
