Jak trauma ovlivňuje vznik poruch osobnosti a proč trauma-informovaný přístup funguje

Stovky lidí v Česku každý rok přichází do terapie s tím, že se cítí ztracení, nevysvětlitelně rozladění, nebo se opakovaně zraní sami sebe. Mnozí už léta procházejí různými terapiemi, užívají léky, ale nic se nezmění. Až jednou někdo řekne: „Možná to má svůj kořen v něčem, co ti kdysi někdo udělal.“ A tehdy se něco začne měnit. Trauma není jen vzpomínka. Je to hluboká jizva v mozku, v těle, v schopnosti věřit, cítit, být blízko. A pokud ji nevidíme, léčba selhává.

Co je trauma a jak se projevuje v poruchách osobnosti?

Trauma není jen nějaký špatný den nebo stresující událost. Je to zkušenost, která přesáhla schopnost člověka ji zpracovat. Dětské zneužívání, zanedbávání, násilí, ztráta blízké osoby - všechno to může zůstat v těle jako neukončený strach. Podle výzkumů zveřejněných v American Journal of Psychiatry v roce 2020 má až 73-89 % pacientů s poruchami osobnosti historii značného psychického traumatu. Nejčastěji se jedná o emocionální zneužívání (58 %) nebo sexuální zneužívání (37 %), jak potvrzuje kohortová studie z Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Tyto zkušenosti nezůstávají jen v minulosti. Místo toho se promítají do každodenního chování. Pacienti často mají:

• Velmi rychlé výkyvy nálad (92 % případů)
• Neschopnost zvládat frustraci (87 %)
• Impulzivní chování - od přehnaného nakupování po sebapoškozování (78 % a 63 %)
• Stálý pocit prázdnoty
• Neustálý strach z opuštění nebo ztráty vztahu

Pro mnohé je to jako žít ve stálém stavu „boj nebo útěk“. Mozek se naučil, že svět je nebezpečný. A proto každý malý konflikt, každá změna, každý tichý pohled může vyvolat paniku, která vypadá jako „nepřiměřená reakce“. To je důvod, proč tradiční terapie často selhávají - nevidí kořen problému.

Co je trauma-informovaný přístup a proč je jiný?

Trauma-informovaný přístup není nová terapeutická metoda. Je to změna pohledu. Místo otázky „Co s tím máš?“ se ptáme: „Co ti bylo uděláno?“ Tento přístup vznikl v roce 1989, ale dnes je v Česku implementován ve 68 % specializovaných psychiatrických zařízení - oproti jen 42 % v roce 2018. Základem je pět principů, které definuje Národní ústav pro duševní zdraví v USA:

1. Bezpečí - fyzické i emocionální, aby pacient nečekal, že ho někdo zase zraní.
2. Důvěryhodnost a transparentnost - terapeut nezakrývá, co dělá a proč.
3. Spolupráce - pacient není „pacient“, ale partner v léčbě.
4. Respekt k autonómii - nikdo nemůže násilně „vysvětlit“ trauma. Musí to přijít zvnitřku.
5. Empowerment - návrat kontroly. Věřit, že máš moc změnit svůj život.

Tento přístup neřeší jen příznaky. Řeší jejich kořen. A to je rozdíl.

Proč tradiční terapie často selhávají?

Standardní kognitivně-behaviorální terapie (CBT) se zaměřuje na změnu myšlenek a chování. To je skvělé - pokud má člověk zdravý základ. Ale když je mozek trvale v režimu „ohrožení“, nemůže se naučit logickému myšlení. Když se terapeut ptá: „Proč jsi to řekl?“, pacient s trauma-informovaným základem slyší: „Znovu tě zneužívám.“

Studie z Journal of Personality Disorders (2021) ukazuje, že trauma-informovaná terapie snižuje riziko retraumatizace o 47 % oproti tradičním metodám. Navíc pacienti zůstávají v léčbě déle - průměrně 18,7 měsíce, oproti 13,2 měsíce u CBT. Méně hospitalizací, méně krizí, více stability.

Ale není to zázrak. Tento přístup vyžaduje od terapeuta mnohem více. Musí mít 240 hodin specializovaného školení, které zahrnuje neurovědu, trauma-specifické techniky a etiku. A každé dva týdny musí projít supervisionem - jinak se může stát, že terapeut přenese své vlastní trauma na pacienta. To je jedna z hlavních příčin selhání.

Co se děje v české praxi?

V Česku se trauma-informovaný přístup rozšiřuje. Od roku 2023 je povinný pro všechny psychoterapeuty, kteří pracují s poruchami osobnosti - podle vyhlášky MZDR č. 324/2022 Sb. Nástroj TSI-25, který se používá k diagnostice, má citlivost 89,7 % - tedy téměř každý případ, kde je trauma přítomno, je detekován.

Specializovaná centra jako Centrum pro poruchy osobnosti v Praze nebo Trauma centrum Brno ovládají 57 % trhu. Ale problém je v dostupnosti. Podle ankety Českého svazu duševně nemocných z roku 2022 čeká 63 % pacientů na specializovanou terapii déle než šest měsíců. V Brně je jen tři kvalifikovaní terapeuti pro celou jižní Moravu. Během této čekací doby se stav často zhorší na kritickou úroveň.

Uživatelka „Aneta_28“ popisuje: „Po 10 letech terapie bez trauma-informovaného přístupu mi teprve po identifikaci dětského zneužívání začala hranicní porucha osobnosti ustupovat. Za 18 měsíců se snížily sebapoškozovací epizody z 15 na 2 za rok.“

Na druhé straně 22 % uživatelů hlásí negativní zkušenosti - často kvůli nekvalifikovaným terapeutům, kteří „trauma-informovaně“ přečetli nějaký článek a začali používat techniky, které neovládají. Evropský úřad pro bezpečnost potravin a léčiv (EMA) varuje, že nekvalifikovaná aplikace trauma-informovaných technik může zvýšit riziko retraumatizace o 28 %.

Co je potřeba k úspěšné léčbě?

Léčba trauma-informovaným přístupem probíhá ve fázích. První fáze je stabilizace. Trvá průměrně 6-8 měsíců. V této době se neřeší minulost. Řeší se současnost: jak se udržet na zemi, když tě něco vyhodí z rovnováhy. Učí se sebebezpečí, jak rozpoznat příznaky přetížení, jak používat bezpečnostní plány - například aplikaci Safety Plan, kterou v Česku stáhlo 14 521 lidí v roce 2023.

Poté následuje fáze zpracování. Teprve tehdy se pomalu, opatrně, v temném a bezpečném prostředí začne přistupovat k traumatizujícím vzpomínkám. A to je práce, kterou může dělat jen velmi zkušený terapeut. Většina pacientů (41 %) v této fázi terapii opustí - protože je to těžké. Není to rychlá cesta.

Nejúčinnější kombinace je individuální terapie + skupinová DBT (Dialektická behaviorální terapie). DBT je jedna z mála metod, které se výslovně zaměřují na regulaci emocí a toleranci stresu - přesně to, co trauma zničilo.

Je trauma jedinou příčinou poruch osobnosti?

Není. To je důležité říct. Prof. MUDr. Vladimír Kostovský z Nemocnice Na Homolce upozorňuje: „Přílišné zaměření na trauma může vést k diagnostickému redukcionismu.“ Genomické studie ukazují, že až 50 % rizika pro vývoj poruchy osobnosti je genetické nebo neurobiologické. Někdo se narodí s vysokou citlivostí na stres. Někdo má nižší hladinu serotoninu. Trauma to jen zapne.

Proto trauma-informovaný přístup není „všechno nebo nic“. Je to nejlepší základ - ale někdy je potřeba kombinovat s farmakoterapií, zejména u pacientů s komorbidní schizofrenií nebo těžkou organickou poruchou. V těchto případech lépe funguje kombinace léků a podpůrné psychoterapie.

Co je v budoucnu?

Do konce roku 2025 má být trauma-informovaný přístup dostupný na 90 % psychiatrických oddělení v Česku. Testuje se i digitální nástroj - trauma-informovaná verze aplikace MoodKit s AI, která detekuje výkyvy nálad s přesností 87,4 %. To může pomoci pacientům sledovat svůj stav mezi terapiemi.

A co výsledky? Studie Univerzity Palackého z listopadu 2023 ukazuje, že 78 % pacientů s poruchami osobnosti po 24 měsících trauma-informované terapie zažívá posttraumatický růst - nejen zlepšení, ale změnu celého pohledu na život. Věří více v sebe, v lidé, v budoucnost. To není jen „zmírnění příznaků“. To je život znovu.

Investice do trauma-informované péče se vyplatí. Každá koruna, kterou do ní vložíte, ušetří 4,2 Kč v následných zdravotních nákladech během pěti let. Ale peníze nejsou hlavní. Hlavní je to, že lidé konečně přestávají být „nepříčetní“ nebo „nepřístupní“. Stávají se lidmi - se svou minulostí, se svou bolestí, a se svou silou.