Co se skrývá za tichým pláčem dítěte?
Když dítě ztratí rodiče, bratra, sestru nebo důležitou osobu, neznamená to, že je všechno v pořádku, jen protože se nepláče ve škole. Mnoho dětí se učí maskovat svůj smutek. Nepláčou, neptají se, neříkají, že jim něco chybí. A právě to je nejnebezpečnější. Truchlení u dětí není jen otázkou pláče. Je to dlouhý, neviditelný proces, který může trvat roky - a pokud ho někdo nevidí, může se proměnit v chronickou bolest, která zničí důvěru, školní výkon, vztahy a dokonce celý život.
V České republice každý rok zemře blízká osoba pro přibližně 180 000 dětí ve věku 6 až 16 let. To je více než jedna z pěti dětí. A přesto jen 28 % z nich dostane profesionální psychologickou podporu. Většina z nich zůstává sama se svou bolestí - ve škole, doma, v kuchyni, kde se snaží být „silná“ a „nepřekážet“.
Proč děti truchlí jinak než dospělí?
Dítě nechápe smrt jako dospělý. Neví, že je to konec. Pro pětiletého chlapce je zemřelý táta jen „někde jinde“. Pro desetiletou dívku je to možná „spánek, ze kterého se neprobudí“. Až ve věku 10-12 let začínají děti plně chápat, že smrt je trvalá, nevratná a nevyhnutelná. Ale to neznamená, že před tím nezažívají hluboký smutek.
Truchlení u dětí se nevyskytuje v čistých fázích, jako v knihách. Dítě se může smát na oběd a plakat večer. Může se ptát: „Kdy se táta vrátí?“ a pak se odmítá bavit o něm celý týden. Může se najednou věnovat hraní s hračkami, které patřily zemřelému, nebo naopak je schová do šuplíku a nechce se na ně dívat. To není náhoda. To je jeho způsob, jak se s bolestí vyrovnávat.
Podle výzkumu z Pediatrie pro praxi se komplikované truchlení projevuje popíráním smrti, opakovanými představami o zemřelé osobě, úzkostí, vyhýbáním se emocím nebo dokonce depersonalizací - kdy dítě „vypadá, jako by nic nebylo“. Tyto příznaky nejsou „přehnané“. Jsou přirozené reakce na nepřirozenou situaci.
Co dělá psychoterapie, když rodiče nevědí, co dělat?
Nejčastější chyba rodičů je říct: „Nech ho, už se to překoná.“ Nebo: „Nemusíš plakat, byl to stárnej.“ Nebo: „Nech si to pro sebe, nechceš, aby ti ostatní říkali, že jsi slabý.“ Tato slova nezabírají bolest. Zabírají důvěru.
Psychoterapie pro děti po ztrátě není o tom, aby dítě „přestalo smutnit“. Je o tom, aby se naučilo, že smutek není slabost. Je o tom, aby mohlo říct: „Mám strach, že se zase zapomene.“ Nebo: „Chci ho znovu vidět.“ Nebo: „Myslím, že to je moje vina.“
Terapeuti, kteří pracují s dětmi, používají hru, kreslení, příběhy, hračky, písně - všechno, co dítě umí vyjádřit. Ne slovy, ale skrze příběh, který vytvoří. Jeden chlapec nakreslil „tátu v oblacích, který hraje fotbal s hvězdami“. Terapeut ho nepřerušil. Neřekl: „To není pravda.“ Řekl: „A co dělá táta, když je tam nahoru?“ A chlapec řekl: „Dělá si kávu a poslouchá hlas z rozhlasu, který jsem mu dřív dělal.“
Největší síla terapie je v tom, že dítě dostane prostor, kde mu nikdo neříká, co má cítit. A kde mu někdo říká: „To je v pořádku, že to bolí.“
Co se stane, když truchlení ignorujete?
Když dítě nezíská podporu, jeho smutek se nevytratí. Jen se schoval.
Do školy přijde s problémy s pozorností, s výkonem, s konflikty s kamarády. V dospělosti se může objevit úzkost, deprese, problémy s vztahy, nebo se začne vyhýbat všemu, co může připomenout ztrátu - rodinu, oslavy, domov. Někteří se stávají „superdětmi“, kteří se snaží být dokonalí, aby nikdy nezklamali. Jiní se uzavírají do sebe, nebo začnou riskovat - alkohol, drogy, sebevražedné myšlenky.
Výzkum z Univerzity Karlovy ukazuje, že děti, které neobdržely žádnou podporu po ztrátě, mají třikrát vyšší riziko vývoje psychických poruch do 18 let. A to je jen část příběhu. Největší část je ti, kteří nikdy nebyli dotazováni. Kteří nikdy neřekli: „Mám toho dost.“
Kdo může pomoci - a jak najít správného terapeuta?
Ve ČR je přes 35 organizací, které poskytují podporu truchlícím. Z nich 12 se zaměřuje specificky na děti. Mezi nejznámější patří Cesta domů, která pomáhá rodinám po perinatální ztrátě, a Poradna Vigvam, která nabízí konzultace pro celou rodinu.
Terapeut pro děti po ztrátě není jen psycholog. Je to někdo, kdo:
- Pracuje s dětmi - ne jen s dospělými
- Umí používat hru a kreativní metody
- Chápe vývojové fáze dětí
- Nepředpokládá, že „čas vše zhojí“
- Je ochoten pracovat i s rodiči, protože rodina je součástí léčby
Průměrná cena hodiny terapie v ČR je 1200-1800 Kč. Ale nezapomeňte: v roce 2024 spustil Národní institut duševního zdraví pilotní projekt „Podpora truchlících dětí“ - bezplatná terapie pro děti z nejvíce ohrožených rodin. Stačí se obrátit na poradnu nebo na školu.
Online terapie je také možnost. 78 % rodičů v průzkumu Terapie.cz řeklo, že preferuje kombinaci osobních a online sezení. Pro dítě, které se cítí nejistě ve „větším světě“, může být online sezení v pohodlí domova ideální začátek.
Co můžeš udělat hned teď - i když nejsi terapeut
Nemusíš být odborník, abys pomohl. Stačí být přítomen.
- Nepředstírej, že všechno je v pořádku. Pokud se dítě ptá: „Proč to muselo nastat?“, neříkej: „Bohův plán.“ Řekni: „Nevím. Je to nepravděpodobné a strašné.“
- Neříkej: „Buď silný.“ Řekni: „Můžeš být, jak chceš. I smutný.“
- Nezakazuj mluvit o zemřelém. Dítě si nechce zapomenout. Chce, aby ho pamatovali. Příběhy, fotky, oblíbená jídla - to je jeho most k zemřelému.
- Dej dítěti čas. Truchlení nekončí za měsíc. Může se objevit znovu na narozeninách, na Vánoce, při pohledu na nějakou píseň.
- Požádej o pomoc. Pokud si myslíš, že dítě potřebuje terapeutu, nečekáj na „příští týden“. Zavolej poradnu. Nech si poradit. To není známka slabosti. To je známka lásky.
Co se mění - a proč je důležité vědět
V roce 2023 Ministerstvo školství zavedlo povinný vzdělávací modul pro učitele, jak pracovat s truchlícími dětmi. Už ho absolvovalo 4 200 učitelů. To je krok vpřed. Ale ještě je daleko od toho, aby každý učitel věděl, co dělat, když dítě v kanceláři řekne: „Můj táta už nežije.“
Experti předpovídají, že v následujících pěti letech se poptávka po psychoterapii pro děti po ztrátě zvýší o 40 %. Pandemie to změnila. Ztráty se staly běžnější. A my se musíme naučit, jak s nimi žít - ne jen přežít.
Největší změna? Děti už nejsou „malí dospělí“. Už nejsou „malými dospělími, kteří nechápou“. Jsou dětmi - a jejich bolest je stejně reálná jako ta dospělých. Jen jinak vyjádřená.
Nejde o to, aby dítě zapomnělo. Jde o to, aby se naučilo žít s tím, co zůstalo.
Ztráta neznamená konec vztahu. Znamená jen jiný typ vztahu. Dítě, které ztratilo maminku, může stále mluvit s ní. Může jí psát dopisy. Může si dát na stůl její čajovou šálku. Může říct: „Dnes jsem dostal pětku. Věděl jsem, že bys byla hrdá.“
Psychoterapie nechává tyto vztahy žít. Nechává dítě mít smutek - a zároveň mít život.
A to je to, co se stane, když někdo přijde a řekne: „Nechci, aby ti někdo říkal, co máš cítit. Chci, abys věděl, že máš právo cítit všechno.“
Může dítě truchlit i po roce?
Ano, truchlení u dětí nekončí po několika měsících. Může se projevovat i po letech - při narozeninách, na Vánoce, když slyší píseň, kterou zemřelá osoba milovala, nebo když vidí dítě stejného věku. To není známka, že se „neuzdravilo“. Je to známka, že vztah byl hluboký. Terapie pomáhá dítěti naučit se žít s tímto pocitem, ne ho potlačovat.
Co dělat, když dítě nechce mluvit o ztrátě?
Nepřinutujte ho mluvit. Ale nechávejte mu prostor. Můžete říct: „Když chceš o tom mluvit, jsem tady.“ Nebo: „Nakreslil bys něco, co si pamatuješ?“ Některé děti vyjadřují své city skrze hru, kresbu nebo hračky. To je jejich jazyk. Stačí být přítomen - ne řešit.
Je vhodné, aby dítě účastnilo pohřbu?
Ano, pokud je dítě připraveno a rodiče ho podpoří. Pohřeb je část procesu. Dítě potřebuje vidět, že smrt je skutečná, a že lidé kolem ní projevují smutek. Necháte-li dítě na straně, může si myslet, že smrt je něco, o čem se nesmí mluvit. Předem mu vysvětlete, co se stane - kdo bude tam, co uvidí, jak se lidé chovají. Nechte ho rozhodnout, zda jde.
Jak poznám, že dítě potřebuje terapeutickou pomoc?
Pokud dítě: přestalo jíst nebo spát, ztratilo zájem o hry a kamarády, často se chová agresivně, opakuje věty jako „to je moje vina“ nebo „měl bych umřít taky“, nebo se vyhýbá místům, kde zemřelá osoba byla - je čas hledat pomoc. Nečekejte, až se situace zhorší. První krok je volba poradny.
Může terapie pomoci i rodičům?
Ano. Rodiče, kteří truchlí, často nevědí, jak podpořit dítě. Terapeut může pomoci rodičům pochopit, co dítě prožívá, jak mluvit s ním, jak se o sebe postarat a jak neztratit vztah mezi sebou. Rodina je systém - když jeden člen truchlí, celá rodina se mění. Terapie pomáhá celému systému.