Terapie traumatu: Jak psychoterapie pomáhá zpracovat hluboké zranění a obnovit se
Terapie traumatu je specifický přístup, který se zaměřuje na zpracování traumatu, hluboké psychologické zranění způsobené silným strachem, násilím nebo ztrátou, které zůstává v těle i mysli. Also known as psychotrauma, it je něco, co se nedá prostě překonat tím, že se na to zapomene. Je to jako poraněná kost – když ji neosprávníte, bude vás bolet pořád. Mnoho lidí si myslí, že pokud se trauma nestalo v dětství, není to tak důležité. Ale trauma neřeší čas – řeší ho jen správná podpora.
Terapie traumatu není o tom, abyste si připomínali všechny detaily. Je to o tom, abyste se naučili trauma-informovaný přístup, přístup, který rozumí, jak trauma ovlivňuje mozek, tělo a vztahy, a vyhýbá se dalšímu zranění během léčby. Tento přístup je klíčový, protože mnohé běžné metody – jako třeba příliš rychlé připomínání minulosti – mohou způsobit retraumatizaci. V české praxi se tento přístup postupně stává standardem, ale stále ho najdete jen u kvalifikovaných terapeutů. Pokud hledáte pomoc, hledejte ty, kteří hovoří o bezpečí, o těle, o rytmu a o postupu – ne o „překonání“.
Co se v terapii traumatu děje? Lidé se učí rozpoznávat, kdy jejich tělo reaguje na připomínku minulosti – třeba zrychleným srdcem, ztuhnutím nebo úplným vypnutím. Učí se, jak se vrátit do současnosti, když se cítí jako dítě, které se bojí. Používají techniky jako PTSD, postraumatická stresová porucha, častý výsledek nezpracovaného traumatu, které se projevuje náhlými vzpomínkami, vyhýbáním se a přehnanou ostrahou, ale i jiné metody – od respiračních cvičení po pohybové terapie. Každý případ je jiný. Někdo potřebuje mluvit, někdo potřebuje jen sedět v klidu s někým, kdo ho neohodnocuje. A všichni potřebují to, aby jim někdo řekl: „To, co jsi zažil, bylo špatné. A není to tvoje vina.“
V kolekci článků najdete příběhy, jak lidé překonávali závislost na práci, jak se vypořádávali s poruchami osobnosti, které vznikly z dětského trauma, jak se děti s autismem učí zvládat přetížení – a jak terapeuté v Česku postupně přecházejí od „co je špatně“ k „co ti bylo ukradeno“. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: začaly tam, kde se člověk cítil bezpečně. A to je první krok k uzdravení.
