Trauma-informovaný přístup: Co to je a proč je důležitý v psychoterapii

When working with trauma-informovaný přístup, přístup k psychoterapii, který rozumí, že mnohé chování je reakcí na minulé zážitky, a ne na slabost nebo vina. Also known as trauma-informed care, it recognizes that emocionální zranění může změnit způsob, jakým mozek funguje, jak lidé komunikují a jak si vytvářejí vztahy. Tento přístup neptá se: “Co je s tebou špatně?”, ale: “Co se s tebou stalo?”

Ne každý, kdo prožil trauma, má diagnózu PTSD. Trauma může být jednorázová událost – jako dopravní nehoda – nebo dlouhodobé vystavení napětí, zanedbání nebo psychickému násilí. Ať už je to jakékoli, jeho následky se projevují v úzkostech, vyhoření, problémech s důvěrou nebo v neustálém pocitu, že jste v nebezpečí. bezpečí v terapii není jen otázka soukromí – je to základ. Když terapeut ví, že klient přišel s historií zranění, nezačíná s tím, že by ho měl “vylečit”. Začíná s tím, že ho nezatěžuje. Nepřinucuje ho mluvit, když se necítí připravený. Nepředpokládá, že jeho mlčení je odpor. Ví, že to může být způsob, jak si udržet kontrolu.

Co to znamená v praxi? Třeba že terapeut nevyžaduje, abyste si představili událost, která vás zranila. Nebo že vám dá volbu, jestli chcete sedět na židli nebo na pohovce. Nebo že vás neptá: “Proč jste to neřekl dřív?”, ale: “Co vám dalo odvahu říct to teď?”. Tento přístup se neřídí tím, co je “správně” podle knihy, ale tím, co vám dává pocit bezpečí. A to je klíč. Pokud se necítíte bezpečně, vaše mozek se nevypíná na změnu – jen na přežití.

V naší praxi vidíme, že lidé, kteří prošli trauma-informovanou terapií, často popisují, že poprvé se cítí “viděními” – ne jako pacienti, kteří něco mají špatně, ale jako lidé, kteří něco přežili. A to je rozdíl. Tento přístup není o tom, aby vás někdo “vylečil” – je o tom, aby vás někdo pochopil. A pak, až budete cítit, že jste v bezpečí, můžete začít znovu věřit – sobě, druhým, životu.

V kolekci článků níže najdete praktické příklady, jak trauma-informovaný přístup funguje v reálné terapii – od práce s dětmi, které se uzavřely do sebe, po dospělé, kteří se učili znovu věřit. Některé články se zabývají konkrétními metodami, jako je herní terapie nebo expoziční přístup, ale všechny mají jedno společné: respekt k vaší zkušenosti. Nejsou tu, aby vás přiměly k něčemu. Jsou tu, aby vás nechaly být – a pomohly vám najít cestu zpět k sobě samotnému.